Bez nějakého velkého zájmu médií podepsali minulý týden kosovský premiér Isa Mustafa a šéfka diplomacie EU Federica Mogherini asociační dohodu mezi Kosovem a EU, která má přinést užší spolupráci Bruselu s touto balkánskou zemí a otevírá cestu k přijetí Kosova za člena EU. Do roku 2020 mu navíc přinese finanční pomoc ve výši zhruba 35 mld. korun.

Nechci podrobně připomínat, co všechno předcházelo vyhlášení nezávislosti Kosova, ani se pouštět do podrobných analýz, jak odtržení Kosova a způsob, jakým ho bylo dosaženo, rozvrátily systém mezinárodního práva a jaké mají dodnes následky. Jen mi přijde absurdní, nebo spíše jako výsměch evropské veřejnosti, že Evropská komise pod vedením pana Junckera přistoupila k tak závažnému kroku právě v době, kdy stále více a více vyplouvají na povrch další informace, kdo v Kosovu páchal největší zločiny, jak to bylo s etnickými čistkami, s prodejem lidských orgánů zajatců a unášených civilistů, včetně kosovských Albánců a podobně. Stručně řečeno, že tehdejší velitelé a činovníci Kosovské osvobozenecké armády UCK, kteří dnes stojí v čele státu, by měli dnes stát spíše před mezinárodním trestním tribunálem a obrazně řečeno nevybírat koberce a lustry do prezidentského paláce a ministerských kanceláří v Prištině. Ještě před rokem slibovala čerstvě jmenovaná šéfka unijní diplomacie, že vyšle do Kosova nezávislé vyšetřovatele, aby prověřili zprávy o úplatcích za zastavení stíhání těchto zločinců, které prý přijímali žalobci a úředníci Justiční a policejní mise EU v Kosovu. Dnes, aniž by bylo co vyšetřeno, budou někteří z těchto zločinců řídit připojování své země k EU. Ještě v prvním pololetí letošního roku tvořili kosovští Albánci velkou část uprchlíků do EU, kteří měli šanci získat vzhledem k situaci v zemi status politického azylanta, a Německo muselo napnout všechny síly a vliv, aby bylo Kosovo vyhlášeno za tzv. bezpečnou zemi. Jako mávnutím kouzelného proutku je Kosovo ze dne na den dokonce mezi kandidáty na členství a proces bude řídit ministr zahraničí Hasim Thaci.