Myslela jsem si, že tohle pro mě bude už jen výjev z filmů o konci devatenáctého století nebo o první republice. Desítkám tisíc lidí, kteří dlouhá léta dřeli velmi často v těžkých podmínkách, hrozí propuštění. Vlastníci podniků na jejich požadavky neslyší, nezbývá, než vyjít do ulic. To není scéna ze starého románu či filmu, to je severomoravská realita.

V ulicích Ostravy mají horníci demonstrovat za zachování pracovních míst a slušných mezd. Jde o hodně. Média nejčastěji kalkulují se 3500 propuštěnými v případě uzavření dolu Paskov. Pokud by se ale situace nezvládla a zkrachovala by OKD, na dlažbě by mohlo skončit až 71 tisíc lidí! Téměř každý z propuštěných má rodinu, které tak hrozí nepředstavitelné existenční potíže. Za krizi uhlobaron Zdeněk Bakala a další manažeři "nemohou", ta je celosvětová. Avšak v době, kdy kynula jejich konta miliardami díky lidem, těžce pracujícím v jejich společnostech, nemysleli na to, že může být hůře. Pozapomněli alespoň z části svých královských zisků vytvořit rezervní fond. I to jim možná horníci připomenou. Vinit by měli ale také předchozí, převážně pravicové, vlády, které se o stále napjatější situaci v průmyslovém srdci země nezajímaly. Vinu má však i vláda ČSSD, která privatizaci umožnila. Za krizi nesmí zaplatit pracující, ale vlastníci, kteří si léta jen rozdělovali zisky, místo aby vytvářeli například rezervní fondy, které by podobné napětí snížily. K tomu je můžeme přivést nekompromisními zákony, situaci už nyní ale musí řešit stát, kraj i města. A pochopitelně i vlastníci by firmě měli vrátit část zisku z minulých let.