Jako doprovodné cíle, o kterých se ještě diskutuje, jsou zvýšení energetické účinnosti (o 25 – 30 %) a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů (na cca 27 - 30 %). Takto nastavený plán samozřejmě hrozí výrazným zvýšením cen energií, pokud se zvolí nevhodné prostředky.

Česká republika by měla na Evropské radě hájit stanovisko, že postačuje jeden závazný cíl, a to snížení podílu skleníkových plynů – jakou cestou se k tomuto cíli dojde, by mělo být na rozhodnutí jednotlivých členských států – některé dají přednost energetické účinnosti, některé více obnovitelným zdrojům a některé to doplní jadernou energetikou podle místních podmínek, které jsou v jednotlivých členských státech různé. Podle stanovisek jednotlivých členských států to vypadá, že Česká republika se shoduje s naprostou většinou států na potřebě stanovit cíl snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. V potřebě nestanovit další závazné cíle v podobě energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů máme podobné stanovisko jako většina středo a východoevropských států, neboť stanovení dalších cílů zužuje možnosti pro dosažení hlavního cíle. Je to určitě realistické stanovisko, neboť máme neblahé zkušenosti z minulých let s přílišnou podporou solárních elektráren, které se bude ještě mnoho let odrážet v účtech za elektřinu.

Ovšem neméně důležitou stránkou plánu je, zda se Evropské unii podaří na konferenci v Paříži v roce 2015 přesvědčit další velké producenty CO2 USA, Čínu, Rusko, Indii a další velké země, aby přijaly stejně ambiciózní plán jako Evropská unie. Již dnes i Čína předstihla Evropskou unii v množství produkce CO2 na osobu!! (EU 6,8 t/osoba ročně, Čína 7,2 t/osoba ročně).  Bez skutečně celosvětové dohody o snížení produkce CO2 se plán EU promění pouze ve stěhování průmyslu mimo Evropskou unii s dopadem na nezaměstnanost, ovšem bez dopadu na klima.