Dnes již víme, že podpora biopaliv první generace byl mimořádně velký průšvih, že se EU šeredně zmýlila a při konstrukci původní směrnice přehlédla několik zásadních faktorů, což se nemalou měrou promítlo do dalšího poškození krajiny a životního prostředí EU, snížení potravinové soběstačnosti a růstu cen potravin. Jako stínová zpravodajka jsem proto k připravované změně přistupovala s nadějí a velkými očekáváními. Tyto mé naděje však nebyly naplněny.

Projednávání návrhu po celou dobu doprovázel nikdy neutichající tlak lobbistů z celé EU, které více než životní prostředí zajímalo zrovna to, která surovina či palivo budou jak podporovány a kam se budou započítávat. I přesto všechno jsme díky práci mého výboru ENVI vstoupili do závěrečného vyjednávání s Radou a Komisí s velmi silným dokumentem. To co z něj však vzešlo, není nakonec nic jiného než velká porážka jak pro Evropský parlament, tak hlavně pro životní prostředí. Podvolili jsme se tlaku Rady a členských států a rezignovali na vše podstatné, co měla nová úprava reprezentovat. Nedokázali jsme dostatečně opustit již dávno překonaný a nedokonalý koncept biopaliv první generace.