Zatímco se všichni občané ČR skládají na to, aby mohl náš stát zaplatit svůj příspěvek do EU, z fondů EU čerpají ti nejbohatší a nejvlivnější, kteří mají konexe. Zastávat se současné podoby Evropské unie a jejích přerozdělovacích mechanismů znamená zastávat se doslova loupeže.

Známe to všichni. Paniku politiků a novinářů ve chvíli, kdy se ČR „nedaří čerpat“ z fondů EU. Radost nad každým vyčerpaným eurem. Chvalozpěvy na EU, když někdo spočítá, kolik “jsme” zaplatili a kolik “dostáváme”. Celé to však ignoruje podstatu věci. Soustředěním se na celkové součty opomíjíme detaily. A v detailu je zakopaný pes.

Faktem je, že peníze do EU posíláme všichni. ČR z daní svých občanů platí příspěvek do rozpočtu EU, který jen za minulý rok činil 42 mld. korun. I ti nejchudší platí daně – minimálně ty nepřímé, jako jsou DPH, daň z pohonných hmot, tabáku nebo alkoholu. Málokdo si u pumpy uvědomuje, že je benzín téměř 2x dražší kvůli daním. V ceně zboží to zaplatí i ti, kdo auto nemají. Včetně důchodců nebo lidí bez práce.

Peníze z EU se však dostanou jen k některým. Nebudu se na tomto místě zabývat problémy těch projektů, které jsou tzv. veřejné. Těm věnuji některý z příštích článků. Jedním z cílů dotačních miliard jsou však soukromé firmy. Pravděpodobně jste dosud neslyšeli o nikom, kdo by pobíral minimální mzdu a obdržel dotaci z EU. Lidé, kteří jen tak tak vyjdou s penězi, nebývají ti, kdo mohou po nocích vyplňovat složité žádosti o dotace z fondů EU. Totéž platí i pro živnostníky a malé firmy. Náklady na související administrativu jsou pro ně tak velké, že se zpravidla nevyplatí o dotaci vůbec žádat. Nikdo nezaručí, že peníze skutečně dostanou.