Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s předloňskou „Výzvou vědců“, což byla petice, která obíhala akademické a fakultní kuloáry a kterou část tuzemské akademické obce podepisovala, prý proti „strachu a nenávisti“, a rozhodně ne proti Konvičkovi, protože je přece absurdní, aby jeden ekolog přes motejle nahnal půlce akademické obce „strach“. S odstupem skoro dvou let se už jen směji – tehdy to jako legrace nevypadalo, ale veliká legrace to teprve bude, protože jedním z prvých signatářů byl i jistý slovutný prezidentský kandidát a ta pozapomenutá (a obsahově pitomá) petice se nyní stane střelivem v prezidentských volbách. 

Nevím, nakolik se směje pan docent Karel Oliva, byvší ředitel Ústavu pro jazyk český AV. Ten se – spolu s profesorem psychiatrie Cyrilem Höschlem – proti té petici veřejně ohradil. Vzápětí „se zjistilo“, že byl odjakživa špatným ředitelem a jako s takovým s ním bylo zameteno, a to pěkně po bolševicku, jaképak cavyky. 

Tenkrát jsem případ sledoval jen zpovzdálí, ale nyní mi kolega připravil důkladný retrospektivní rozbor, akcentující lexikologii a lingvistiku celého sporu (doc. Oliva by mohl mít radost). A tak se o něj podělím. 

Začalo to textem připomenutí Höschl–Oliva: 
Höschl,C. – Oliva, K.: Úvaha, nikoli výzva. Lidové noviny, příloha Pátek, 4. 9. 2015:
„Nedávno byla zveřejněna výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti s podpisy mnoha osobností, jichž si vážíme, některých převelice. Přesto se s ní nemůžeme ztotožnit. ... Nesdílíme radikalismus docenta Konvičky, ale zcela se s ním shodujeme v tom, že islám v našem způsobu života nechceme. Nepatří do něj svým pojetím rovnosti pohlaví, individuálních svobod, lidských práv (pokud takové hodnoty vůbec pojímá), pojetím zločinu a trestu a mnohým dalším. Máme opodstatněné obavy, že muslimští imigranti jednou – a nemuselo by to dlouho trvat – zcela změní život v naší zemi. A domníváme se, že tyto obavy jsou oním skutečným problémem, který má česká společnost se současnou imigrační vlnou. Řešením nejsou petice zleva, zprava či zprostředka, nýbrž maximální snaha o porozumění tomu, co se děje, a neprodlené uchopení nepříjemných témat, která jinak zneužijí extremisté a rasisté. Opomíjením či znevažováním těchto obav a ‚politickou korektností‘ se jejich nástup usnadňuje.“ 
---
Zdá se, že v poslední větě Höschl–Oliva jemně odlišují kategorii radikálů (zřejmě míní M.K., viz výše) a kategorii extremistů a rasistů. 
---- 
Při všeobecném kavárensko-multikulturním tlaku, náladě a atmosféře ve společnosti, kdy se nesmí nebo není radno něco říkat (což je dnes stejné jako tomu bylo za minulého režimu), byli Höschl a Oliva nuceni po výzvě ještě mírně korigovat a dovysvětlovat své názory (tím definováním radikalismu či radikálů si vymezili prostor kam se mohou vtěsnat a odlišit se); dá se najít tohle: 
  
Höschl, C.: Islám v Evropě. Reflex 2016, č.3. str. 70: 
„Současný problém však nevidím jako dialektiku individuální a kolektivní viny, nýbrž jako otázku společenského ohrožení importem hodnot a kulturně neslučitelných vzorců chování v nadkritickém množství, protože rozsáhlost ‚stěhování národů‘, jehož jsme právě svědky, má v moderních evropských dějinách jen málo precedentů. Nejde tedy o ‚kolektivní vinu‘, jde o zvýšené riziko. To je důležitý rozdíl, protože takto chápané ohrožení stále ještě nechává prostor pro plný respekt k jednotlivci a k uznání toho, že ne každý z těch, kdo potenciální hrozbu představují, je skutečně radikálem, fanatikem nebo zločincem. Hrozba, jak bychom ji měli vnímat, není a nesmí být vázána ani na rasu, ani na náboženství, ani na jazyk, ale výlučně na množství, v jakém začíná určitá kultura, náboženství či etnikum představovat zvýšenou pravděpodobnost, že bude zdrojem konfliktů s hostitelským prostředím, případně jevů s hostitelskou kulturou neslučitelných, jako je opovržení ženou, kolektivní znásilňování či drastická likvidace nevinných civilních obětí, jež neměly s problémy ‚sebevražedných atentátníků‘ pranic společného. Vnímat socio-kulturní ohrožení Evropy je něco úplně jiného než zastávat princip kolektivní viny. Tento rozdíl se také týká toho, proč islám do Evropy nepatří, i když v ní už dávno je. Dosud v ní totiž byl v přijatelné proporci. Správněji bychom měli říci, že expanze islámu a jeho radikalizace do Evropy nepatří. V tom smyslu si prosím v duchu opravme nepříliš šťastný nadpis jednoho z mých předchozích sloupků. Ale myslím, že si rozumíme.“
 
Höschl, C.: Islám do Evropy opravdu nepatří. Reflex, 2015, č.47, str.42:
"...Fobií je mnoho: z výšek, z pavouků, z hadů. Určitě jsou k pavoukům i k hadům nespravedlivé, neboť většina z těchto božích stvoření nám nic zlého nedělá. Přesto – kdyby naši dávní předchůdci tento pocit neznali, už by zde lidstvo dávno nebylo. Jsou totiž v dějinách momenty, kdy je pro přežití mnohem výhodnější se zbytečně bát nevinného než falešně důvěřovat zločinci. ..."

-----
Následovaly polemiky se správně kovaným kádrovákem, novinářem Zídkem, který si na ty dva renegáty, jak se zdá, řádně zasedl:   
Höschl,C.-Oliva,K.: Obavy hýbou českým světem. LN,26.9.2015, příl.Orientace, str.22. 
"V závěru svého článku se pak pan redaktor teatrálně ptá, zda sdílíme Konvičkovy lži o islámu. Ten dotaz se zdá zbytečný, protože, inu, radikalismus docenta Konvičky nesdílíme a jasně jsme to napsali. Ale napsali jsme také, že islám do Evropy nepatří, neboť má neevropské pojetí (mj.) rovnosti pohlaví, lidských práv a trestního práva. Velmi bychom tedy uvítali, kdyby pan redaktor Zídek vyjádřil svůj názor např. na bičování či kamenování za předmanželský sex a na nerovné postavení žen v muslimské společnosti (konkrétně třeba v otázce rozvodového práva či jen v oblékání): patří takový kodex do současné Evropy, nebo ne? Jasnému, ba jakémukoliv stanovisku se pan Zídek vyhnul, dal přednost tomu, že se rozesmutnil, jak že podléháme emocionální propagandě. Přitom ale obavy z takových praktik a z jejich zavlečení do našich životů hýbou českým světem, a jsou to tedy otázky, o nichž by měl solidní novinář psát: zatím naštěstí stále nikoliv xenofobie či rasismus (přičemž, jak plyne z dalších částí jeho článku, oba pojmy pan Zídek chápe ve zřejmém rozporu s jejich standardní, například slovníkovou definicí), a už vůbec ne Oliva či Höschl jsou tématem dne."

...zajímavá je právě tahle polemika se Zídkem, který parafrázuje jejich větu Hitlerem a judaismem: 
 
Zídek,P.: Vědci proti vědcům. LN, 9.9.2015, str. 10. 
„Nesdílíme radikalismus docenta Konvičky, ale zcela se s ním shodujeme v tom, že islám v našem způsobu života nechceme,“ píší Oliva s Höschlem. Konvičkovy lži o islámu autoři sdílejí? Z jejich textu se dá dovodit, že přinejmenším částečně ano. Smutný doklad toho, že i nepochybně inteligentní a vzdělaní lidé mohou podlehnout emocionální propagandě." 
 
Jaké jsou podle Zídka Konvičkovy "lži"??? Zídek v dalším článku napsal: 
Zídek,P.: Islám do Evropy patří. LN, 26.9.2015, str. 22.  
"Hlavní teze článků Cyrila Höschla a Karla Olivy zní: „Islám do Evropy nepatří.“ Nebo, jak to vyjádřili již ve svém prvním příspěvku: „Nesdílíme radikalismus docenta Konvičky, ale zcela se s ním shodujeme v tom, že islám v našem způsobu života nechceme.“ Co kdyby dnes někdo tvrdil: „Nesdílíme radikalismus Adolfa Hitlera, ale zcela se s ním shodujeme v  tom, že judaismus v  našem způsobu života nechceme“? Vzhledem k  našim historickým zkušenostem by tato věta byla jistě zcela nepřijatelná, a navíc očividně absurdní, protože „podstatou“ Adolfa Hitlera je právě jeho radikalismus. A podobně je tomu s docentem Konvičkou, který vede štvavý protimuslimský web a má ambice získaný kapitál nenávisti politicky zhodnotit." 
 
------
Zídkův "štvavý protimuslimský web" dosti silně připomíná socialistický slovník o "štvavém protisocialistickém vysílači" - asi se u něj ozvaly vzpomínky na svazácké doby, kdy ilegálně poslouchal (nebo snad zakazoval druhým poslouchat) Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky,  
ale za druhé je to tentýž Zídek, který napsal onen článek srovnávající Trumpa s Hitlerem (Zídek,P.: Konec jistoty. LN, 8.2.2017, str. 10.): https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170208/281689729552856 na který reagoval například Institut Václava Klause.  
 
...takže se zdá, že novinář Petr Zídek (historik a redaktor LN) je nějak těmi analogiemi s Hitlerem posedlý, a možná, že je negentlemanským vůdcem i tak trochu očividně fascinován...

--------------- 

POUČENÍ Z TOHO VŠEHO? 
Možná takové, že kdyby kolegové Höschl a Oliva neposkytli všelijakým Zídkům místo k útočení (ono nešťastné "nesdílíme radikalismus"), Zídkové by štvali i tak, ale kolegové by nemuseli ztrácet čas nekonečnými slovíčkařskými polemikami - které jsou k ničemu. Islám do Evropy samozřejmě nepatří, ale polemiky v Lidových novinách a Orientaci s ním nic neudělají, stejně jako nic neudělají s nějakým Masoodem či Abdulem, až se on rozhodne vjet autem do lidí, jako v Nice nebo Londýně. Nebude se těch lidí ptát, zda sdílení nebo nesdílejí "radikalismu" - a ani nebude brát ohled na to, není-li mezi oběťmi nějaký Zídek, který se přece tak snažil...