Konzervativní strana shledává „Vítězný únor" jako událost, jíž negativně pociťujeme i dnes, tedy po uplynutí 78 let. Doba po r. 1989 přinesla mnoho dobrého. Svoboda, kterou jsme z větší části obdrželi bez vlastního přičinění, pochopitelně přinesla své plody; v první řadě v podobě osobních svobod - svobody víry a vyznání, svědomí, slova a shromažďování, soukromého podnikání,... Ty byly základem obnovení politické plurality, vzkříšení občanské společnosti, možnosti cestovat. Nejvýraznějšími politickými úspěchy bylo přijetí Ústavy České republiky a vstup ČR do NATO a EU, které (přes nespornou kontroverznost řady agend, jež EU prosazuje...) symbolizují návrat našeho společenství domů, na Západ.

Únorový bolševický puč nespadl z nebe. Byl výslednicí politiky, jejíž kořeny sahají ke Smlouvě o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik podepsané 12. prosince 1943. Následoval Košický vládní program, první znárodňování, uplatnění principu kolektivní viny v případě sudetských Němců, zákaz konzervativních politických stran... zkrátka politika Národní fronty, kde jasný prim hrála KSČ, noty byly napsány v Moskvě a v Praze je rozdávali sovětští poradci.