Jak jsem v minulosti na PL přiznal, usedám k televizoru jen tehdy, kdy cítím  vnitřní sílu. S obzvláštním druhem masochismu usedám zejména k veřejnoprávnímu vysílání ČT. A nebývám zklamán. Na jednu ideologickou vlnu naladění moderátoři mě nepřekvapují.  Jejich uštěpačnost, neobjektivita, stranění jim konvenujícím názorům jsou očividné. Mediální prostor dávaný jimi neoblíbeným politikům je minimální. Krásný příklad metody cukr a bič. Servilita, někdy až anální alpinismus pro oblíbence, pro ty méně oblíbené pak je přichystáno neustálé skákání do řeči. Smutné, ale realita.

Objektivita, pluralita politických názorů, možnost prezentovat názory i jiných politických stran není v ČT na pořadu dne. Ale něco mě nedávno opravdu zvedlo ze židle. Totiž absence elementární slušnosti. Pan Guth – Jarkovský by se musel v hrobě obracet a za c.k. mocnářství by na dotyčného redaktora zřejmě rázně dopadla rákoska kantora. Co že mám na mysli? Nic objevného, ale…  Mě babička například kdysi učila, že pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost. Že se v místnosti nesedí s čepicí na hlavěa nepříjemného souseda, kterého nemám vůbec v lásce,  oslovujeme pane… Možná, že je již zřejmější, kam mířím.

Podnikatel Krejčíř, lobbista ten či onen, pan obviněný a tak…      

Nedávno jsem na ČT 1 spatřil uhlazeného mladíka v mediálních brýlích zasvěceně hovořit o jednom aktuálním politickém tématu. Hovořil o Babišovi, hovořil o Faltýnkovi, občas zmínil Zemana. Bez oslovení, bez křestního jména, bez funkce. Jako ve IV.cenové skupině. Dotyční jsou přeci Andrej, Jaroslav či  Miloš, popř. pan předseda  (strany, klubu) či pan prezident. Nejsem volič ANO 2011, kandiduji do Parlamentu za KSČM, ale kdyby o mně někdo – a to kdekoliv – hovořil pouze jako o Kopalovi, se zlou by se zřejmě potázal.  Pana redaktora bych doporučil vyslat  do nedělní školy nebo k nějakému ráznému „c.k. kantorovi.“