Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Já si dovolím jen velmi krátce poznamenat k již zmiňovanému § 16a odst. 5, který tu padl a který byl předmětem velmi široké diskuse. Nebudu rozebírat jednotlivé věci, které proběhly na podvýborech a výborech, ale chci varovat před vypuštěním této části, a to z mnoha dobrých důvodů.

Jako ředitel školy i jako učitel jsem se dlouhá léta zabýval integrací all-Inclusive. Upozorňuji, že i přes všechna ujišťování, která byla při diskusích, dojde k vypuštěním, a teď vůbec nediskutuji, zda formulace je dobrá nebo je špatná, mluvím jen o tom, že tím, že se vypustí tyto dvě věty, zdánlivě nepodstatné, dopustíme možnost daleko vyšší diagnostiky dětí s mentálním postižením. V podstatě se to bude zakládat jenom na lékařských podkladech, bez zákonného zmocnění posuzovat dítě v souvislostech. Ten nešťastný odstavec říká ve větě první, že vždy je potřeba dítě posuzovat na základě poznatků lékařské vědy, což si myslím, že je v pořádku, protože u každého žáka, u každého dítěte, pokud pracujete s diagnózou nebo s nějakou speciální vzdělávací potřebou, měli byste mít zcela jednoznačně lékařský podklad. Věta druhá říká, že pokud pracujeme s těmito výstupy, pak je potřeba zohlednit kulturní, sociální a další vlivy, které na žáka působí.

Nevidím na tomto paragrafu nic kontroverzního. Ano, jsou situace, kdy např. SPC a poradenská zařízení jsou při speciálních školách. A tady existuje důvodná obava, že může být toto postavení zneužito k zařazování žáků do speciálních škol, ale, prosím vás, to je systémová chyba. To je systémová chyba. A my musíme díky tomu, že nemáme odvětvové řízení školství, mít jakési zmocnění pro centrální úřad, což je Ministerstvo školství, aby mohlo stanovovat jednotná pravidla pro poradenský systém. Takže já jen, abyste k tomuto přistupovali velmi uvážlivě.

Pak si dovolím obecně říci, že jsou věci, i pozměňovací návrhy, u kterých jsme žádali příslušné poslance, aby zvážili, zda nebude vhodnější posoudit, vést odbornou diskusi, a změny, které navrhují, včlenit v dalším kole úpravy školského zákona. Varuji před náhlými změnami nebo vlamování se do zákonů poslanci. Proč? Jako ředitel jsem se mnohokrát potýkal s problémy, které vznikly ve školském zákoně, mohl bych vzpomenout správní řízení, kdy Sněmovna, při vší úctě, schválila věc, která byla naprosto nerealizovatelná, a pak jsme v praxi museli hledat cesty, jak realizovat zákon a přitom ho neporušit, což v podstatě nebylo možné. A právě se to stává tím, že někdy se přijmout pozměňovací návrhy bez dalších návazností a souvislostí.

Dovolím si pak načíst pozměňovací návrhy k usnesení školského výboru, pokud by nebyly přijaty, tak budou načteny i samostatně, a budou se týkat právě dvou věcí. Toho nešťastného registru pedagogických pracovníků, který jsme napřed schválili a teď ho zase rušíme, to je trochu nonsens, a já vám řeknu, proč.