Vážené dámy, vážení pánové, jenom velmi krátce. O kariérním systému se velmi intenzivně hovoří snad od 90. let. Pak se ta debata zintenzivnila v roce 2005 po přijetí nového školského zákona - 561 a 563, o pedagogických pracovnících, o kterém teď jednáme. Nastavila se tam i nějaká kritéria ve smyslu, jak mají být akreditovány instituce, jak má být akreditováno vzdělávání. Učitelé se začali vzdělávat. Začalo se zakládat portfolio, ale nic se nestalo, žádné ohodnocení. Nicméně je přirozené, že učitelé se vzdělávat musí, protože jednak nové poznatky, nové postupy, nehledě na to, když se podíváme, kolik změn školství prodělalo od roku 2005 po přijetí nového školského zákona, začalo to tvorbou školních vzdělávacích programů, takže myslet si, že učitel nepotřebuje se vzdělávat a nechce se posouvat, je nesmysl.

Samozřejmě to, že učí, to je věc jedna, ale druhá věc je, jak přichází z pedagogických fakult připraven. Nevím, jaké mají zkušenosti mí kolegové, ale každého absolventa Pedagogické fakulty jsem musel tím úvodním procesem provést, aby věděl, jak se má ve škole orientovat, co má dělat, a měl uvádějícího učitele. Akorát ten uvádějící učitel, který byl jeden z nejlepších, co se týká didaktiky, tak organizace, tak samozřejmě to dělal za poděkování pana ředitele. Dneska říkáme: Ředitel, který mi bude učitele provázet procesem v tom úvodu, bude zaplacen nějakým příplatkem. A samozřejmě ten, který bude uváděn, bude získávat to, co pro svou praxi potřebuje. Je to ten přenos zkušeností.

Nerad to říkám, protože tady padlo něco o metodickém vedení, kabinetech, které byly v území. Prosím vás, my jsme všechno toto měli. Ten systém byl velmi dobře propracován. Nechci se vracet k tomu, které vlády to živelně rušily, protože nic nebude potřeba. Takže je dobře, že dneska ministerstvo využije - a bohužel zůstala mu jediná instituce, a tím je NIDV, aby znovu tyto metodické podpory v územích vybudovaly.