Sociální bydlení je nedílnou součástí politické reality v ČR. Důkazem je např. vládou schválený zákon o sociálním bydlení, který stanovuje základní parametry jak má sociální bydlení vypadat a kdo na něj má mít nárok. Sociální bydlení není jen otázkou „problémových“ spoluobčanů, ale týká se matek samoživitelek, mladých rodin nebo seniorů, kteří si nemohou dovolit hradit tržní nájemné, které je navíc v našem městě poměrně vysoké. Rada města se k agendě sociálního bydlení přihlásila již ve svém programovém prohlášení, a to lakonickým konstatováním: „Zpracujeme koncepci sociálního bydlení.“

Návrh této „koncepce“ zpracován byl. Koncepce však nebyla dopracována a v praxi se promítla pouze do rozšíření pravidel pro přidělování sociálních bytů Správou nemovitostí Olomouc. Něco se udělalo, ale koncepce neexistuje. Nevíme, kam se bytová politika města má ubírat, nevíme, jaké jsou priority ani cíle v dlouhodobějším horizontu. Pravidla neodpovídají na zásadní otázky: jak se bude s lidmi, kteří dostanou přidělený sociální byt dále pracovat? Jak budeme hlídat převis poptávky nad nabídkou? A hlavně, kdy do tohoto režimu město nějaké byty uvolní?