Dámy a pánové, pěkné odpoledne.

Jak bylo řečeno, je to v krátké době podruhé, co se zde Poslanecká sněmovna zabývá rezolucí UNESCO namířenou proti státu Izrael. Tentokrát se v dotyčné rezoluci prohlašuje, že Izrael nemá legislativní a administrativní pravomoc nad Svatým městem Jeruzalémem. Takže si, prosím, připomeňme fakta.

V roce 1949 OSN rozhodla o rozdělení Palestiny na území židovského státu a arabského státu, přičemž Jeruzalém měl být jakož corpus separatum pod mezinárodní správou. K tomu ovšem nikdy nedošlo. Poznámku na okraj. Ta podoba toho rozdělení byla dosti nesmyslná, neboť jeho výsledkem by bylo, že oba státní celky by se rozkládaly na třech v podstatě oddělených enklávách. Nicméně Židé s tímto návrhem souhlasili a dne 14. května 1948 s ukončením britského mandátu vyhlásili Stát Izrael, zatímco Arabové plán odmítli a pět sousedních arabských zemí Izrael okamžitě napadlo. Příběh je to známý, je to tzv. válka za nezávislost, Izraelci se ubránili, tentokrát nebo tehdy s významnou pomocí Československa, na kterou dodnes vzpomínají s vděčností. Výsledkem této války bylo, že Jordánsko obsadilo východní Jeruzalém a Staré město a Izraelcům byla ponechána jeho západní část, kterou o rok později Ben Gurion vyhlásil hlavním městem Státu Izrael.

Poznámka číslo dvě. O hlavním městě svého státu rozhoduje daný stát a žádnému jinému do toho nic není. Příklad. V Německu se po sjednocení rozhodlo, že jeho hlavním městem bude Berlín, a je to Berlín, ať se to někomu líbí nebo nelíbí, jakože se to leckde nelíbilo.

Pojďme dále. Arabové se v obsazeném Starém městě chovali jako dobytek, což je jim vlastní. Pobořili značnou část Starého města, rozbourali synagogy, židovskými náhrobky dláždili chodníky a ulice atd. Nepodařilo se mi dohledat, že by tehdy UNESCO vášnivě protestovalo proti tomuto vandalství a barbarství. A já osobně jsem toho názoru, že tímto jednáním Arabové ztratili na Staré město morální nárok jednou provždy.