Současná česká politická scéna se zmítá ve zjevné smrtelné křeči. Rozhodně nelze říci, že nezaslouženě. Obrovské dusno je jak v ulicích, tak v parlamentu. Doufejme, že obojí brzy pomine.

To první, klimatické, alespoň pomůže vysušit povodněmi zasažená místa. To druhé je upřímně řečeno zbytečné, byť nepřekvapivé. To bylo před 3 lety okolo parlamentních voleb 2010 v médiích slávy! Nové strany, nová politická kultura, přes 110 nových tváří ve sněmovně, jasná parlamentní většina - čekají nás radostné zítřky …. Nezměnilo se vůbec nic! Tedy k lepšímu. Opět se můžeme se jenom utěšovat, že nové a předčasné volby něco napraví. Doufejme.

Proto mi dovolte snad skutečně již byť ve velmi rozpačitém závěru mého prvního (a možná i posledního) působení v poslanecké sněmovně zamyslet se nad tím, co je mi skutečně podstatně bližší, než žumpa české politické scény. A to nad zdravotnictvím, mým více než po polovinu života druhým domovem. Ony se totiž kvapem blíží volby. Opět uslyšíme, kdo a jak jej zase bude reformovat. Je vskutku hodně nemocné. Zvláště za posledních 7 let pravicových vlád se jistí vládní léčitelé na něm podepsali vskutku nesmazatelně. Z poměrně vážně nemocného pacienta se stal nemocný ve stavu přímo kritickém. Vyžadující intenzívní péči. Při té se totiž „toliko“ stabilizují a léčí základní životní funkce. Na nějaké kosmetické zákroky čas nebývá. Byť ty jsou jak v medicíně, tak v politice daleko více viditelné, prodejné a mediálně zajímavější. Na poctivého vítěze voleb, bude-li vůbec takový, tedy čeká u chorého zdravotnictví nutnost urychleně a správně stanovit diagnosticko-léčebný plán. Snad to budeme my oranžoví. Považuji proto za vhodné alespoň stručně nastínit některé hlavní problémy, které dle mého soudu „těžkého pacienta“ trápí a proto v posledních letech své lékařské praxe vnímám. Téma „nedostatku finančních zdrojů“ taktně vynechám.

Nejsem ekonom. A také za 3 nedávná zvýšení DPH, která se pro ty komplexně myslící jistě nepřekvapivě, zato silně  negativně na zdravotnictví projevila, nenesu odpovědnost. Přitom se domnívám, že místo tupých účetních škrtů lze ušetřit mj. nahrazením chaosu řádem, pořádkem.

Zdravotní péče. Zvláště její nadužívání až zneužívání. Téma zvláště před volbami velmi nepopulární, ale ono přesto existuje. Je chybou je nevidět. Dosavadní poplatky jej očividně nevyřešily. Lékařská služba první pomoci (LSPP), zdravotnická záchranná služba (ZZS) či ústavní pohotovostní služba v nemocnicích (ÚPS) nemají a nemohou sloužit jako náhrada klasické všední péče terénních praktických lékařů. Praktikům musí být vrácena veškerá vážnost a tím i možnost zajistit trvalou péči o klienta. Tak se totiž nyní „hegerovsky“ pacient nazývá. Dnes mnohé ordinace LSPP připomínají spíše náborovou kancelář cizinecké legie.