Jedná se o rodinu, kterých je v naší zemi v současné době tisíce. Normální mladá žena, pracující, nemající jakékoliv projevy sociálního patologického chování, se vdá. Z tohoto manželství se narodí dítě, ale rodičům to spolu neklape, tak se po několika letech rozvedou. Tato, žena si najde přítele, žije s ním několik let a tak mají spolu jedno dítě, pak druhé. Najednou si ten první manžel, otec prvního dítěte po 11 či 12 letech uvědomí, že chce, aby dítě-dcera žila u něho. Tak podá na soud bez vědomí matky žalobu na určení dítěte do jeho péče. Aniž by soud o tom matku informoval, dal jí možnost se matce či dceři vyjádřit, rozhodne, že dále dítě bude zastoupeno opatrovníkem orgánem sociálně-právní ochrany dětí a to do svého konečného rozhodnutí. O tom, že matka nemá právně svou dceru v péči a její dcera, má jiného opatrovníka se dozvěděla s měsíčním zpožděním, kdy jí přišlo v jedné obálce několik listin. Usnesení soudu o ustanovení opatrovníka a předvolání k dalšímu soudnímu jednání. Samozřejmě proti unesení o určení opatrovníka podala tato matka odvolání, ale kupodivu odvolací Krajský soud, v tom, že bylo jednáno bez předchozího vyrozumění matky, nemožnosti se k věci jakkoliv vyjádřit a o určení opatrovníka své dcery byla vyrozuměna s měsíčním zpožděním, neshledal nic špatného a prvoinstanční rozsudek potvrdil. Jen ještě onu matku poučil, že se již nemůže proti jeho rozhodnutí odvolat.