Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové.

Dovolte mi krátce se vyjádřit k probíhající diskuzi, která zde probíhá nad návrhem zákona, jehož cílem je, aby osoby stejného pohlaví mohly vstupovat do manželského svazku. Už zde mnohé zaznělo, že manželství se vyvíjelo a už se nejedná o nějaký trvalý neměnný svazek. To je jistě pravda.

Na druhou stranu jakkoliv se vyvíjí forma uzavírání manželství od církevní k občanské podobě, od trvalého svazku ke svazku, který lze rozvázat, po celou dobu přetrvává jeho obsah a smysl. Stále se jedná totiž o svazek muže a ženy, kteří tvoří biologickou rodinu, ve které se rodí a jsou vychovávány děti. Jedině spojení muže a ženy může zajistit kontinuitu společnosti a manželství je institut, který má za cíl tento svazek stabilizovat, učinit jej dlouhodobým a úctyhodným. A to je také důvod, proč ho stát podporuje. Existence bezdětných manželství a dokonce ani vysoká rozvodovost na tom přece nemůže nic změnit. Ba naopak, tím větší je přece zájem státu na tom, aby takový trend se zvrátil a hledal způsoby, jak rodinu více podpořit.

Spor o návrh, aby manželství mohly uzavírat i stejnopohlavní páry, není sporem o to, zda mají mít všichni stejná práva. To nepochybně mají. Když dva dělají totéž, měli by mít i stejná práva. To, co je zde navrhováno, však není zrovnoprávnění téhož. Ve skutečnosti jde o sloučení dvou různých věcí pod název jedné z nich. To je stejné dle mého názoru, jako bychom ve smíšené čtyřhře řekli, že je jedno, jaké je pohlaví tenistů, kteří do ní nastoupí. Samozřejmě možné to je, ale už to asi nebude pouze smíšená čtyřhra.