Sobotkovo vedení sociální demokracie dělalo politiku, kterou voliči ohodnotili jako špatnou. Co zmůže zvýšení platu učitelů, jestliže se tito bojí, aby je nepostihla inkluze v jejich třídě. A s tím byly spojeny obavy rodičů, aby inkluze nepostihla třídu, kam chodí jejich děti. Sobotkova politika vyvolala strach rodičů dětí. To nelze volební kampaní změnit.

Pod rouškou boje s kouřením Sobotkova vláda prosadila omezení běžného podávání vína a piva. Proč zakazovat rodičům dát si pohárek vína či pivo, když jdou s dětmi na dětský den? Na této blbosti nic sociálnědemokratického není.

Sociální demokracie získala nálepku strany, jež lidi obtěžuje věcmi, které nesouvisí se sociálně demokratickými idejemi. Sociálně demokratická idea je přerozdělit vysoce nadprůměrné příjmy ve prospěch chudších skupin v rámci podpory veřejných služeb. Prostě omezit přílišnou kumulaci bohatství. Avšak sociální demokracii odlišuje historicky od komunistů to, že nechce měnit člověka a poroučet větru, dešti. U nás ale děla věci, které voliči nechtěli a kterými je otravovala. Sociální demokracie musí odmítnout touhu měnit společnost, která o to nestojí.

Odpovědnost

Za výsledky Sobotkova vedení nese odpovědnost celá strana, ale nikoliv stejným dílem. Odpovědnost členů vedení je zásadní. Za ekonomický rozval strany a kauzu lithium možná ponese i odpovědnost trestní. Ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček by měl říci, zda memorandum o lithiu podepsal sám o sobě nebo na nátlak Bohuslava Sobotky.

Lidé potřebují určité rituály a symboly. Rituálem v demokracii je, že po volebním debaklu vedení končí pro voliče viditelně a že jde o vzkaz strany voličům, že nabídne nové tváře a myšlenky a nebude recyklovat ty, kteří jsou spojeni s volebním debaklem.