To dopadá na uplatnění práv chudých lidí. Advokacie je placená. Je však řada advokátů ochotných poskytnout službu v případech, kdy jsou přesvědčeni o nároku klienta s tím, že jejich práce bude hrazena z přisouzené náhrady nákladů v případě úspěchu.

V civilním soudním řízení má úspěšná strana právo na náhradu nákladů. Ale tato zásada neplatí u Ústavního soudu. Ústavní soud náhradu nákladů úspěšnému stěžovateli nepřizná, byť konstatuje, že stát porušil jeho základní práva. To snižuje přístupnost ústavní stížnosti pro chudé. Přitom stát nařídil povinné zastoupení advokátem pro stěžovatele. Advokáti vědí, že i když stížnost bude úspěšná, nemá cenu v ní zastupovat, pokud klient nemá na úhradu, protože vítězství u Ústavního soudu odměnu nepřinese.

Náhrada nákladů za advokátní zastoupení pro úspěšného stěžovatele by měla i výchovný dopad na soudy a státní zastupitelství. Někteří totiž nad nálezem Ústavního soudu mávnou rukou a nezmění dosavadní přístup. Placení náhrady by bylo ekonomickou pobídkou, aby se vedoucí příslušného orgánu zamyslel, proč jeho úřad porušil práva člověka.