Prezident nemusí návrhu vyhovět. Ministři jsou jmenováni za shody prezidenta a premiéra. Hlava státu není podřízena předsedovi vlády a návrhy předsedy vlády prezidentovi republiky nejsou závazné příkazy.

Vedle parlamentní demokracie je známa i forma vlády shromážděním, kde vládu zpravidla volí parlament a vláda je jeho výkonným výborem. To prosazoval Jean-Jacques Rousseau a chtěli to jakobíni za francouzské revoluce. Právě parlamentní demokracie se od vlády shromáždění odlišuje tím, že vláda není závislá jen na parlamentu, ale je tvořena hlavou státu a potřebuje důvěru parlamentu. Opírá se tedy o dva orgány.

Meziválečné Československo

Československá prozatímní ústava z roku 1918 stanovila, že vládu volí parlament. Novelou v roce 1919 bylo Masarykem prosazeno, že členy vlády jmenuje prezident. Hlava státu nemá povinnost odkývat, co je mu předloženo. Masaryk vyjadřoval své personální požadavky. Žádný premiér nenavrhl kandidáta, o kterém věděl, že s ním prezident nebude souhlasit. Masaryk žádal, aby ministrem zahraničí byl vždy Edvard Beneš. Premiéři se prezidentu podřídili. Komické to bylo v letech 1926-29, kdy Beneš byl ministr a jeho národně socialistická strana v opozici.

Ministr spravedlnosti Jaroslav Krejčí a ministr Jiří Havelka (zároveň prezidentův kancléř) byli navrženi předsedou vády Rudolfem Beranem a jmenováni ministry v listopadu 1938 na přání prezidenta Emila Háchy.

Únorový převrat

V únoru 1948 probíhal boj, zda prezident Beneš příjme návrhy premiéra Klementa Gottwalda na rekonstrukci vlády. Gottwald netvrdil, že prezident je povinen jeho návrhům vyhovět. Demokratičtí politici doufali, že prezident odmítne. Že Beneš návrhy přijal, bylo jeho politické rozhodnutí, ne ústavní nutnost. Za nejmenování ministra prezidenta Zemana zažalovali někteří lidovečtí senátoři. Tím popřeli svého zakladatele Jana Šrámka, který jako ministr v únoru 1948 vycházel z toho, že prezident nemá povinnost přijmout Gottwaldovy návrhy. Šrámek se musí na moravském Velehradě v hrobě obracet.