Proto podporovala akce, které vedly k vzájemnému oslabení významných států na kontinentě. Příkladem je válka o dědictví španělské, kdy podporovala nejdříve Habsburky a jejich kandidáta na španělského krále Karla III., ale když tento nečekaně jako Karel VI. zdědil císařský, český i uherský trůn po svém zemřelém bratru Josefu I., Anglie jej rychle opustila, protože nechtěla sjednocení španělského a rakouského impéria.

Výronem této britské politiky byla i nechuť britské premiérky Margaret Thatcherové ke sjednocení Německa. V britském zájmu po sjednocení Německa v roce 1871 bylo vždy tuto hlavní evropskou kontinentální mocnost oslabit. Proto Británie nebyla nadšena ze znovusjednocení roku 1990. Britským nástrojem pro oslabení evropských kontinentálních mocností byl vzájemný německo-ruský konflikt, který by obě kontinentální mocnosti zaměstnal, vyčerpal a vedl k tomu, že Britové budou mít klid pro budování svého impéria.

Na historické zkušenosti musíme pamatovat, pokud získáváme informace o britském vlivu na rusko-ukrajinskou válku. Britský premiér Boris Johnson v roce 2022 zamezil dosažení příměří v rámci mírových jednání v Istanbulu v roce 2022. Byla to Británie, která podporovala vojenský nevýhodné akce ukrajinské armády jako je výsadek na levém břehu Dněpru u Krynky, který po 9 měsících skončil stažením po velkých ukrajinských ztrátách.