Článek byl převzat z Profilu Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. - Ne-dobrovolné covidové očkování

Povinné očkování

Povinné očkování nařizuje Ministerstvo zdravotnictví podle § 45-54 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví vyhláškou č. 238/2006 Sb. Je nařízeno povinné pravidelné očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě B, spalničkám, zarděnkám a příušnicím, pneumokokovým nákazám a proti virové hepatitidě B. U osob na pracovištích se zvýšeným ohrožením se uplatňuje jako povinné i zvláštní očkování proti hepatitidě A a vzteklině.

Zákon stanoví, že pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace) a tomuto vyšetření je osoba se povinna podrobit. Za škodu způsobenou povinným očkováním odpovídá stát.

Právě povinnost zjišťovat zdravotní stav a imunitu hodnotím jako důvody, proč vakcinátoři netlačí na nařízení očkování jako povinného. Za takových podmínek by totiž zřejmě došlo ke snížení počtu uplatňovaných vakcín na trhu. Protože vnímám vakcinaci především jako obrovský kšeft, tak určujícím pro kšeftaře s vakcínami je  odbyt. Jestliže by každý vakcinovaný měl být vyšetřen a to včetně vyšetření na protilátky, přičemž by zjištění protilátek bylo potvrzením toho, že je vakcinace zbytečná, lze reálně odhadnout, že by někteří zájemci o očkování nebyli naočkováni, protože by se zjistilo, že covid měli.