Začínal v advokacii. Roku 1972 se stal trestním soudcem a působil na okresním i krajském soudu. Patřil ke spolupracovníkům Václava Havla jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky 1990-91. Dne 22. 5. 1991 byl na návrh Pavla Rychetského zvolen Federálním shromážděním soudcem československého Nejvyššího soudu a roku 1993 jmenován prezidentem Václavem Havlem místopředsedou Nejvyššího soudu České republiky.

Pavel Kučera uměl stručně vystihnout právní podstatu věci. Byl demokratem, když za tvůrce právního řádu skutečně považoval volený parlament. Nebyl členem komunistické strany a nemusel měnit názory na rozdíl od některých právníků, kteří ovace na vedoucí úlohu komunistické strany a třídní povahu justice vyměnili po listopadu 1989 za pojmy materiální ohnisko ústavy a ducha zákonů maskující soudcovskou svévůli.

Nebál se své názory zastávat. Zloba vůči němu vyvstala, když publikoval s Jakubem Chromým právně pravdivý text "K problematice předání trestní věci do ciziny" v časopise Trestní právo 6/2005, jenž se týkal kauzy katarského prince. Tehdy jsem poprvé poznal, jak článek v časopise pro odborníky v některých lidech vyvolává nenávist. Pavel Kučera se nezalekl a kritizoval manipulace v kauze Jiřího Čunka, když Okresní státní zastupitelství v Přerově mimo svou zákonnou působnost za podpory Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozjelo stíhání tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka, které považuji za příklad trestního stíhání na objednávku.