Když padla Nečasova pravicová vláda, byl příchod Rusnokova dočasného kabinetu vnímán jako úleva od toho nejhoršího. Nová vláda, ač nebyla zdaleka ideální, byla ale vnímána aspoň jako jakési zatažení záchranné brzdy, aby už nedocházelo k dalším excesům a zabránilo se dalším škodám.

Jednou z největších nehorázností Nečasovy vlády bylo protlačení církevních restitucí proti vůli většiny občanů za každou cenu. Miliardové výdaje v kontrastu se škrtáním na investicích a zvyšováním DPH. Dát možnost občanům rozhodnout je nejlegitimnější řešení tohoto pomníku minulé vlády. Už dnes se ukazuje na mnohých případech, že naturální část restituce je předmětem okamžitého byznysu, který, ač nechci příliš spekulovat, mohl být už dopředu dojednán. Bohužel Rusnokova vláda na pravděpodobně posledním jednání svou roli nezvládla a poskytla tak argument pro stoupence restitucí v Parlamentu.