Děkuji za slovo. Přeji, pane předsedající, paní a pánové, hezký dobrý den, páteční dopoledne. Rád bych v této souvislosti poznamenal, protože nechci, abychom byli v jednom pytli s těmi ostatními, co to nepodpořili, zejména s pravicí, že výsledek hlasování mě udivil. Udivil mě v tom, že jde přece o výsledek dohod, ke kterým se pracně dopracovávalo v průběhu celého léta, že v průběhu celého léta nám některým, pravda, nezbyl čas na prázdniny a dovolené, protože jsme neustále kolem dokolečka jednali o služebním zákoně, co tam má být, co tam nemá být, proč to tam má být, koho se má týkat, koho se nemá týkat, jak to má vypadat, jak ty dohody budou vypadat a bude tam dohoda vládní koalice s pravicovou opozicí? My jsme jako komunisté z toho byli vynecháni.

O služebním zákoně se hlasovalo podle té původní dohody. A já jsem překvapen, že se podle původní dohody nehlasovalo o doprovodném zákoně, bez kterého by služební zákon jaksi, uznáte, těžko mohl existovat nebo alespoň být realizován, anebo alespoň by to tomu služebnímu zákonu při jeho cestě jeho vlastním životem přineslo velké problémy.

Takže, aby bylo jasno, nechceme vzbouzet strašáky minulosti. Ostatně jsou zde spíše na evropském kontinentě patrné známky probouzení se nebezpečí předminulosti a mám pocit, že ti, kteří hovoří o tom, že zdánlivě mrtvý fašismus, hnědé nebezpečí, se docela reálně probouzí, ve většině států Evropy nějaké výhonky má, takže to je to nebezpečí, o kterém bychom se třeba měli bavit.