Mnohým lidem se zdá, že „problém se vyřeší sám“. Vždyť při srovnání třeba s rokem 2017 (114 405 dětí) nám loni chybělo více než 23 tisíc dětí. Což je asi jeden tisíc tříd. Ale to vůbec není tak jednoduché. Jakkoliv to může znít divně, kapacity ve školství zvyšovat musíme.

Paradoxy demografie

Demografie před nás položila několik problémů:

• Potíž nejsou kapacity ve školství celkově, ale v jejich regionálním rozložení. Někde školy praskají ve švech, jinde jsou prakticky poloprázdné.
• Populační vlny se systémem postupně posouvají. Takže poté, co silnější ročníky minulosti (třeba z let 2007 až 2011) zaplnily školky a pak základní školy, klepaly a klepou nyní na nepříliš připravené brány škol středních. To stejné zažíváme, a ještě také zažijeme znovu se silnějšími ročníky 2016 až 2019.
• Demografie zesiluje dlouhodobý problém se sociálně i ekonomicky vydělenými regiony. S tím pak souvisí eskalace vnitřní migrace a růst zón, kde „nikdo nechce žít“.

Neexistuje jednoduché a bezbolestné řešení. Navíc všechno, co uděláme, bude stát peníze, znamená to výdaje z veřejných rozpočtů, které jsou (přes celkem úspěšnou konsolidaci) pod nemalým tlakem.

Zoufání nám nepomůže