Těch států, které měly za nemalý peníz, dodaný právě z EU, garantovat bezpečnost vnější hranice Unie. Měly ji garantovat již nejméně sedm let, kdy se do medií dostávaly první zprávy o vyloďování na Lampeduze. Celkem obstálo  snad jen Španělsko se svým rychle zbudovaným, šestimetrovým plotem.

Neuspokojivé výsledky ochrany vnější hranice EU Řeckem a Itálií vidíme nikoli pouze na jižních ostrovech, ale už i v Maďarsku, ve vlacích v severní Itálii, v Rakousku a v Čechách. Situace v Calais je prý nepopsatelná.

Šikovní mladí muži

Nechci ani spekulovat o struktuře běženců. Známí, kteří se vrátili z ostrova Lesbos, ji popisovali jako poměrně homogenní. Prý docela šikovní mladíci od 15 do 30 let. „Proč šikovní?“ ptala jsem se.  Prý rychle seženou další převaděče, aby se dostali na pevninu, tam najdou nádraží nebo si objednají taxi. Zda je zachytí někdo někde na dalších, dnes již neexistujících vnitřních hranicích, je otázkou.

Otázek se ale nabízí více.  Namísto abychom slyšeli jasné vystoupení ministerského předsedy s definicí vládního postoje k problematice, která je více něž vážná, slyšíme tu pár žoviálních slov od ministra vnitra, pár dobrotivých slov od ministryně Marxové, přidá si trochu i pan Diensbier či Tomáš Halík. Většinově jsou odsouzena vystoupení doc. Konvičky, i když jsem přesvědčena, že většina společnosti, právě i díky absenci pravdivých informací, s ním souhlasí. Namísto, aby se občané dozvěděli kvalifikované zprávy a fakta, dostáváme těšínská jablíčka. Že to není  vlastně tak zlé, že se jedná o několik stovek lidí, kteří u nás stejně nechtějí zůstat a směřují hlavně do Německa a do Švédska.