Zástupci rodičů a pedagogů byli nadšeni. Zástupci zřizovatele, čili radnice, nesouhlasili. Souhlasící členové rady na nás tehdy hleděli jako na Herodese. Ale byli jsme přehlasováni a panu řediteli, který není členem rady školy, bylo uloženo zrealizovat žádost obchodníka.

Po půl roce, na dalším jednání, se projednávala stížnost rodičů na to, že v sortimentu bufetu je velké množství sladkých a také drahých sušenek. Pan ředitel dostal opět úkol: zajistit omezení sladkostí. Připomínka zástupců radnice, že děti mají ve škole obědy, nikoli nezdravé, nad jejichž složením dohlíží výživová specialistka z odboru školství, bylo opět brána jako na názor dětem nepřející.

Uplynulo deset let. Ve speciálu TV zasedli dva senátoři, jeden ministr školství a jeden historik, a zabývali se „zásadní“ otázkou, jaké potraviny smějí být ve školních automatech.