Většinou pamětníci, pár čtyřicátníků a trochu těch ještě mladších. Byla jsem mezi těmi tehdy, v 68., nábojnici z ostré střelby mám doma schovanou, a byla jsem tam jako pokaždé i letos.
Vážná hudba, věnce, projevy. Většinou banální i s upozorněním na problém extremismu u nás, příliš nesouvisející se srpnovými událostmi, přítomní se pousmívali.
Alespoň trochu zaujal ředitel Českého rozhlasu, když řekl, že proti tankům nemá slovo šanci.——- dočasně. Ta dočasnost trvala tehdy 20let.
Slova Miroslavy Němcové byla velmi reálná. Četla zápis z jednání tehdejší Poslanecké sněmovny, která dva měsíce po přepadení naší země přijala usnesení, kterým schvalovala nejen okupaci, ale vypočítávala, co tato země musí okupantům poskytovat, a co hrozí, nebudou-li orgány státu, ale i jeho občané spolupracovat. Spolupracovat na pokoření své přepadené země.
Tak vypadala vlastizrada. A po ní přišla normalizace. Slovo, které od podzimu 1968 má hanlivý přídech.
Co si představit pod slovy dočasnost a normalizace vědí ti, co ji prožili: po obrovském vzepjetí celého národa přišel strach. Strach ze špiclů, kádrováků, uličních důvěrníků. Zaměstnanci byli prokádrování, dotázáni, zda souhlasí se vstupem vojsk a ti co nesouhlasili potrestáni. Většinou už ne těžkým žalářem, doba byla jinde než v 50.létech, ale zákazem činnosti, nemožností profesního postupu, vědecké práce. Volby byly fraška. Odešlo dalších 70tisíc kvalitních lidí.
A pak přišel listopad 89. Opět obrovské vzepjetí národa. Tentokrát už žádné tanky nepřijely. Doba byla opět jinde. Všichni chtěli demokracii.
Po téměř 25letech z touhy po demokracii u části národa zbyla už jen schopnost vhodit jakýkoli lístek do volební urny. Bez přemýšlení, bez odpovědnosti, bez vědomí si důsledků. Preference stran, které budou nejen zadlužovat zemi, ale které v jejích občanech vytěsní tu vznikající schopnost postarat se o sebe, které je budou během volební kampaně ukolébávat ujišťováním, že oni se postarají, jsou hrozivé. A volání po tom, že ty neodpovědné, kteří chtějí aby lidé přemýšleli, domýšleli důsledky, byli samostatní a odpovědní, je třeba nevolit a tím vytěsnit z politické soutěže, nebo dokonce kriminalizovat? Není to zase příchod té „klidné a pohodlné“ normalizace? Už z pouhého pudu sebezáchovy bychom neměli do té klece, která nám slibuje „samá pozitiva a sociální jistoty“, vlézt. Žádná laciná pozitiva a sociální jistoty neexistují. Pokud je máme dostat, bude to zase velmi drahé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
