Ti, co nesouhlasí, budou zřejmě vinit také Brusel. A přitom tomu tak není. Toto téma je krásným příkladem, jak takové „bruselské příkazy a regulace“ vznikají. S myšlenkou a návrhem přišel řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a hned se k němu připojili zástupci dalších států jako Dánsko, Kypr, Polsko, Belgie, Estonsko, Španělsko. Tedy ne Brusel a Evropská komise. Německo v tomto případě stojí na druhé straně barikády. Staví se k návrhu očkovacích pasů skepticky, protože by se jednalo o diskriminační opatření, které omezí volný pohyb osob. Česko se veřejně nevyjádřilo.

Brusel je vykonavatelem dohod všech států. Když se ale poté dohoda některému politikovi, u které sám byl, nelíbí, tak spílá na Brusel. Když se dohoda hodí, tak on je samozřejmě tím, který to v Bruselu zařídil. Může vzniknout i patová situace, kdy se prostě národní lídři v Bruselu nedohodnou. Otázka zůstane nevyřešená. A přesně tak to bylo s očkovacími průkazy.

Závěr summitu předsedů vlád úřednicky konstatuje: „Lídři (rozuměj Babiš, Merklová, Macron atd.) se dohodli, že budou pracovat na standardizované a interoperabilní formě dokladu o očkování pro lékařské účely. Lídři později určí, za jakých okolností by tyto očkovací průkazy mohly být použity.”