K tomuto článku mě inspirovaly neustále vysílány záběry soudního jednání s Alexejem Navalnym, ruským právníkem a politickým opozičním aktivistou. Soudní spor a demonstrace můžeme sledovat téměř v přímém přenosu, a to, i když se soudní proces odehrává v totalitní zemi s cenzurou, kde tvrdě vládne Vladimír Putin.

Podle našich médií právě tato kauza ukazuje rozdíl mezi naší svobodnou společností a totalitním režimem v Rusku. Jsme natolik rozhořčeni, že náš skvělý ministr zahraničí Tomáš Petříček si předvolal ruského velvyslance a řádně mu vyčinil. Byl zřejmě jediný z EU, ale určitě připravil Vladimíru Putinovi nejednu bezesnou noc. Někteří naši opravdoví demokraté jsou natolik rozzlobeni, že odmítají i očkovací látku proti koronaviru, o kterou má mimochodem zájem celý svět, ale my, potomci husitů, se přece nebudeme hrbit před despotou. Co na tom, že je pravděpodobné, že zbytečně zemřou stovky lidí, kteří s politikou nemají nic společného a mohli by ještě řadu žít svůj život. Princip je princip a s despotou se nejedná. Ještě by „Putinovské Rusko“ mohlo chtít za vakcínu podíl na dostavbě Dukovan. V žádném případě! Ohrozili bychom svoji bezpečnost! Je však podivné, že těmto principiálním politikům nevadí, že dlouhá léta kupujeme z Ruska palivové tyče do našich jaderných elektráren, protože tak kvalitní nikdo nevyrobí, jsme prakticky závislí na dodávkách plynu atd.

Podívejme se na naši skvělou euroatlantickou demokracii, která je vzorem celému světu a je nepochopitelné, že řada států to nechápe a dokonce ji odmítá.