U dveří polikliniky stojí babička s dědečkem, čtou sdělení na kusu papíru. MUDr. Vomáčka děkuje a oznamuje, že odchází do penze. Logická otázka visí ve vzduchu. „Kdo tu bude místo něj?“ Odpověď je neuvěřitelná. „Nikdo“. Nejsou lidi. Žádný mladý lékař nemá zájem otevřít si zde praxi. Znechuceni mizernými platy a ubíjejícím systémem vzdělávání, odchází mladí lékaři do zahraničí. Odpověď „Sorry, jako“ musí dědovi s babičkou stačit.

České zdravotnictví i školství se ocitlo na nebezpečné skluzavce. Čím víc lidí dává své profesi sbohem, tím více práce a horší podmínky mají ti zbývající.  Z nemocnic mizí sestřičky, protože jako pokladní v Lidlu si vydělají víc. A ještě je nebude nikdo šikanovat obludně rostoucím papírováním. O studium na kdysi prestižních „zdravkách“ není zájem. Průměrný věk praktických lékařů je 55 let. Celé regiony se potýkají s absencí základní lékařské péče, nemocní lidé musí dojíždět desítky kilometrů. Učitelé, základ vzdělanosti národa, stále častěji využívají svých znalostí v jiných oborech a odchází kamkoli jinam. Nejen kvůli platům, ale prostě už nechtějí být otloukánky mnohých oprsklých rodičů, pro které důstojnost a úcta k učitelskému řemeslu nic neznamená. O nezvládnuté inkluzi nemluvě.

Kdo může za personální devastaci těch nejdůležitějších institucí v Česku, škol všech stupňů a nemocnic? Ti, kteří v minulých letech rozhodovali o prioritách. Ti, kdo ochotně cpali peníze do chřtánu firem stavících dálnice za cenu snad nejvyšší v Evropě. Ti, kdo pojali zdravotnictví jako byznys a jediné, co je zajímá, je privatizace do vlastních kapes. Můžou za to ti, kdo spekulují s korunou tak, že máme jedny z nejnižších výplat v Evropě. Opravdu si myslíte, že nám bude líp, když uděláme z naší země čínskou ekonomiku uprostřed EU?