1.    Více pozornosti pro Armádu České republiky

Pokud skutečně chceme pomoci řešení bezpečnostních problému Evropy, které se bezesporu v určitém časovém horizontu přesunou i k nám, pak musíme jednoznačně investovat více pozornosti i prostředků vlastnímu vojsku. Naše armáda i celková obranyschopnost se dostala za dvacet let do katastrofického stavu. Chybí nám lidé i vybavení, provádějí se neuvážené nákupy (letouny CASA), skvělé stroje se prodávají či leží zakonzervované (Aero L-159). V neposlední řadě panuje mezi politiky neznalost bezpečnostní problematiky, kde se do vedení ministerstva obrany dostávají lidé s minimálními vědomostmi pro svoji funkci. Daní politici pak nejsou schopni vysvětlit národu kroky, které na obraně provedli (zahraniční mise, povinné odvody). Česku zoufale chybí i „celonárodní“ bezpečnostní program, jež by definoval nepřítele a přístupy, jak mu čelit. Naše obrana není připravená na silný konveční útok, na boj proti terorismu či sociálním nepokojům... Prostě na žádnou hrozbu. Armáda ČR by měla uhájit naše území především vlastními silami, bohužel nyní se o ni vůbec nestaráme, takže toho není schopná. Ministr obrany nemusí být nutně bývalý voják, ale měl by aspoň trochu rozumět obraně státu, obyvatelstvu i mužům a ženám ve zbrani a především být schopný obhájit před občany své činy, tak aby lidé pochopili, proč intervenujeme v Afghánistánu či posíláme nemocnici na Ukrajinu.

2.    Aktivní členství v NATO