Ústavní zásada, že co není (občanům) zakázáno, je povoleno, zatímco pro stát platí, že co mu není výslovně povoleno, dělat nesmí, se nám obrátila.

Už nikoho nezaráží, že jako řidiči máme v silničním zákoně maximální „povolenou“ rychlost, že potřebujeme tolik „povolení“ na každou činnost, že první starostí každého je vždycky pátrat po autoritě, která nám řekne, co musíme udělat, abychom mohli to či ono.

Na druhou stranu stát má často jednu jedinou obecnou formulaci pro provádění nějaké politiky, o kterou opírá veškerou svoji činnost v daném oboru. Například dotace – nenašli byste český zákon, který „povoluje“ Ministerstvu průmyslu a obchodu zasahovat do hospodářské soutěže prostřednictvím dotací. Jedinou výjimku tvoří kompetenční zákon konstatující, že MPO je ústředním orgánem státní správy pro provádění státní hospodářské politiky. A je to. Žádná kritéria, měřitelné výstupy, stanovené cíle, mantinely….