Daně (naplňující skutkovou podstatu trestného činu loupeže) jsou však jediným zdrojem blahobytu pro ty, kteří nás za vlasy vláčejí k našemu štěstí a bičem ženou lepším zítřkům pro všechny. A těch je erárnímu otesánkovi stále málo. Má podezření, že jsou i takové oběti loupeže (legalizované a nazvané „daněmi“), které se (samy, rády) nenechaly oloupit dostatečně.

I zamysleli se ti nejlepší z nás, vybraní moudrým lidem, aby za něj mysleli a konali, a zjistili, že není potřeba, aby se státní zaměstnanci pachtili s dokazováním, které jim nejde. Zjevně v duchu zásady „Zastrašit a trestat“, hodlá nová koalice zavést presumpci viny. Marně zvedali někteří z nás varovně prst už před časem, když stát zavedl „objektivní odpovědnost“ provozovatel vozidla, že presumpce neviny, jeden z nejzákladnějších principů chránících občana před monopolem násilí státu, je narušena. Vypadá to, že definitivně končí doba, kdy bylo na člověka pohlíženo jako na nevinného, dokud se mu neprokázalo porušení práva.