Nová Komise, divoká dekarbonizace a boj s byrokracií

Drtivá většina mého pracovního týdne se tentokrát odehrála na štrasburské plenární schůzi. Ta měla dva vrcholy: hlasování o nové Komisi a schvalování rozpočtu Unie na rok 2025.

Komise a rozpočet

Nové složení Komise jsem nakonec podpořil, protože u mě lehce převládly argumenty pro tento postoj. Na řadě postů přináší nové složení Komise zlepšení oproti stávajícímu stavu. Nezastírám, že některé členy bych osobně velmi rád vyměnil, ale odmítnutím celé Komise bychom stejně nedocílili toho, že například španělská socialistická vláda vygeneruje kandidáta jiné politické orientace. Hlas pro Komisi navíc znamená, že budu mít větší možnost efektivně ovlivňovat nezbytné změny klimatické politiky i potřebné opravy Green Dealu a jeho přešlapů. V totální opozici by byl můj hlas proti nadbytečným regulacím slabší a to nechci. Hlasování o Komisi také potvrdilo, že náš konzervativní klub ECR je součástí parlamentní většiny a díky tomu získáváme v podobě Raffaele Fitta ze strany italské premiérky Meloniové místopředsedu Komise s ekonomickým portfoliem. To je průlom a značné posílení eurorealistického proudu v EU.
To, že Komise ale nemá můj hlas zdaleka daný ve všech hlasováních jsem vyjádřil hned při rozhodování o rozpočtu Unie na příští rok, kdy jsem se zdržel, protože některé navržené výdaje považuji za nadbytečné a příliš vysoké.