Tímto mužem je současný předseda vlády pan Andrej Babiš. V tomto kontextu je snad jeho zoufalá snaha udržet moc ve svých rukou i pochopitelná, ale nikoli omluvitelná. Za to, do jaké posice je premiér a s ním v čele celá země vmanévrována, nese totiž odpovědnost primárně on sám. Již sama neschopnost dostát této odpovědnosti jej pak činí nezpůsobilým k politickému výkonu. Proto jsme svědky vývoje směřujícího k poměrům hodných v Evropě snad pouze Podněstří.

Česká republika musí přestat s rolí černého pasažéra Západu a zvýšit své výdaje na obranu na alespoň 2% HDP ročně – raději však více, zažíváme ostrý útok genderových aktivistů proti rodině, stojí před námi úloha náležité diversifikace energetických zdrojů, stále živou je a bude otázka imigrace. Místo soustředění na tyto klíčové otázky jsme nechali odstavit Ústavu na druhou kolej a ocitli se uprostřed problémů bývalého nomenklaturního komunisty, evidovaného agenta zločinecké tajné policie totalitního státu, miliardáře neschopného věrohodně doložit původ svého počátečního kapitálu, který chce za každou cenu dohlížet na dotace, které sám čerpá, a na vyšetřování, které se jej týká. K tomu využívá vliv médií, která si za tím účelem zakoupil. To je pan Andrej Babiš, předseda vlády České republiky – de facto z vůle prezidenta České republiky pana Miloše Zemana – „na věčné časy a nikdy jinak“.

Konzervativní strana kromě toho odkazuje na svá dřívější prohlášení k výročím 17. listopadu v uplynulých letech. I v nich jsme upozorňovali na mnohé jevy a tendence, které tento státní svátek nasvěcují jako živý symbol, než aby byl pouhým objektem vzpomínek.