Na chvíli odbočme. Někde by měl být nějaký šuplík... možná na Ministerstvu obrany, možná u někoho z Rady obrany státu... a v tom šuplíku by měla být složka, ať už fyzická či elektronická, a na ní nápis: Obranná doktrína České republiky – nebo tak něco... mělo by být připsáno „přísně tajné“ a přístup k tomu dokumentu by mělo mít jen relativně pár velmi dobře prověřených lidí, a to ani ne všichni takto dobře prověření, ale jen ti, kteří s tímto dokumentem skutečně musí být seznámeni. Můžete mě nařknout z toho, že jsem příliš ovlivněn nějakou polupární literaturou či pokleslými filmy, ale tak si to opravdu představuji – a v podstatě doufám, že přesto, co všechno je u nás možné a co se děje, to tak nějak je.

Řekněme dále, že jako země máme možnost udělat nějaký krok, který by nesporně měl na naši bezpečnost významný vliv – jen je potřeba zhodnotit, zda by tento vliv byl celkově pozitivní nebo negativní. V takovém okamžiku by se mělo sejít několik lidí, v podstatě by se mělo jednat právě o ty, kteří jsou s Obrannou doktrínou ČR seznámeni, měli by zcela věcně posoudit, co předmětný krok obnáší a v kterých ohledech je, resp. není s doktrínou v souladu. No a když převážně s doktrínou v souladu je a kromě toho pro nás není natolik nákladný, aby byl poměr cena / výkon neadekvátně velký, je na místě takový krok prostě učinit, je to v zájmu celého společenství, celé země, je to zkrátka národní zájem. A naopak. Tečka.