Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně. Já začnu takovým vtipem, nevtipem. Přijde tatínek do školky pro dítě a děti sedí na pískovišti na tom dřevěném rantlu. Všechny mají na klíně tablety. Paní učitelka dříme v povzdálí na lavičce a on rozčíleně k ní přiběhne a říká: Nezlobte se, paní učitelko, ale vy si tady dřímete na lavičce, co když vám nějaké dítě uteče? Ona mu říká: Neuteče. Wi-fi je jenom na pískovišti. Takže my si tady povídáme, ale svět jde trošku jinudy.

Tento zákon, podobně jako zákon o provozu na pozemních komunikacích či zákony zdravotnické, vždycky vyvolají to, co tento zákon. Všichni jsme chodili do školy, všichni máme nějakou zkušenosti. Takže všichni tomu rozumíme. Nejhorší, co nás může potkat, že dojde k nějaké změně ve vládě a vymění se ministerstvo školství za ministerstvo zdravotnictví, přijde nový ministr a ten toto celé zbourá, protože bude chtít zase předvést něco nového. To je to nejhorší, co by nás mohlo potkat. My neustále reformujeme, školství je typickým příkladem, to je možná jedna z věcí nejvíce reformovaných, snad už od roku 1945. Ale přesto si jde svojí cestou. Ta doba se strašně mění. Tady je debata o tom, jestli má být maturita z matematiky, nemá, to vůbec není podstatné. Podstatné je, abychom uměli počítat. Podívejte se, jak se nepočítá, jak se miliardy mění za miliony, desetinná čárka je v ČR státní tajemství. Včera v televizi – místo 27 milionů – 27 miliard. Jen tak se to tam pláclo, někam jsme je dali, nevím kam, do Iráku, to už si nepamatuji. A co mi ale vadí nejvíc, tady to zmínil kolega Horník, lidské zdroje.

My jsme se přesunuli do takového zvláštního technokratického, Evropa tím je typická, všechno jsou to lidské zdroje. Ty děti jsou jenom pracovní zdroje, které by nás měly živit později. Řekněme si ale pravdu, nalijme si čistého vína. O čem je ta inkluze? Je to přece, paní ministryně, ten rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku, nevím kterého, já jsem ho tehdy četl, kdy soudci ze starých zemí nás odsoudili, soudci z nových zemí, protože měli jiné zkušenosti s těmi menšinami, tak si to přiznejme, to je přece sociální inkluze, nikoliv mentální inkluze. U mentálně postižených, tam žádný problém není. Vůbec nevadí se svými slabinami, a nepotřebují ani žádné asistenty. My jsme zkoušeli integrovat děti, které měly tělesné postižení. Fungovalo to úplně obráceně, než si my dospělí myslíme. Ty děti vůbec nešikanovaly děti, které měly ten handicap, ale naopak. Nosily jim tašku, dávaly jim svačiny. Ony totiž děti, na rozdíl od nás dospělých, ještě nejsou zkažené. A proto mi vadí, aby děti už od 2 let, a kam dojdeme, možná by bylo vhodné odebrat děti maminkám už v porodnici, abychom z nich vychovali řádného pracujícího socialistického člověka, což je jeden legitimní světonázor, že dítě vlastně patří státu. Někteří rodiče tomu uvěřili a paní ministryně se tomu pak diví a řeší šikanu na školách, protože rodiče říkají: To jsou vaše děti. Vy si je vychovávejte. Vy je máte na zodpovědnost. Neumím si představit, a nechtěl bych být chůvou, která bude mít na starosti ty dvouleté děti, protože mně stačí, že některé mateřské školy už nechodí s dětmi na procházku, protože dobře vědí, že když dítě upadne a odře si koleno, tak agresivní rodič podá trestní oznámení a učitelce v krajním případě hrozí vězení, protože ty děti neuhlídala. Ono když jdete s 25 dětmi, svého času tady byla nabídka na takové, z Anglie to přišlo, ta paní za to dostala od královny nějaký metal, že ty děti jsou přivázané na takové zámky, od kterých se nemohou odpoutat. A vodí je prostě jako zvířátka na procházku. Takže to si určitě nepřejeme.

Trošku zapomínáme, já to teď vidím bohužel díky politice, moje děti odrostly do dospělosti, aniž jsem si toho všiml, ale vnučka obráceně. My jsme babička s dědečkem, kteří vybízí rodiče, aby nám dítě dali. Ne že musí prosit, že je budeme hlídat, protože pro nás to jsou neuvěřitelné zážitky se čtyřletým dítětem. Sice do školky chodí, ale snažíme se, aby chodila co nejméně. Ale zůstává tady spousta nedořešených otázek. Pokud se nám zdá, že 9letá školní docházka je nedostatečná, pak je rozumné opět zvolit desetiletou a pak je legitimní, aby děti chodily do školy o rok dřív. Tomu bych rozuměl. Jestli by někdo zdůvodnil, že to tak je správně, tak by mi to nevadilo. Ale proč by ze škol, které se jmenovaly kdysi mateřské školy, teď by se měly přejmenovat, to už nejsou mateřské školy, to jsou vzdělávací zařízení, kde se musí do dětí odmalička prát nějaké vzdělání, ale ony si chtějí hrát. Ony si chtějí hrát a teprve postupně dospět. Tak, jak to bývalo dřív, že první třída – první půlrok byla vlastně školka. To se ani neznámkovalo. Jedna velká jednička, kterou dávali všem, aby děti nebyly naštvané. A teprve potom postupně se ty děti začaly učit. Je pravda, že dneska když babička neví, jak spustit satelit, tak čtyřletá vnučka ovládá naprosto všechny přístroje, které máme doma, na rozdíl od dospělých. S tím nic neuděláme, to je technologický pokrok. Akorát bohužel je potom smutné, když tatínek vykládá 10letému chlapci, že vždycky nebyly mobily, že byly takové velké telefony se sluchátkem, a syn mu nevinně odpoví: No, dobře, tati. Jak jste se dostali na internet, když nebyly mobily? Protože nebyl internet, že.