Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady se několikrát zopakoval termín sdílená ekonomika. Já mohu ubezpečit mého předřečníka, že tady v těchto návrzích, respektive v podnikání, které se snažíme nějakým způsobem buď regulovat a nebo liberalizovat, o žádnou sdílenou ekonomiku nejde, a to ani na jedné straně z těch vystupujících subjektů.

To, že to má některé rysy sdílené ekonomiky, to je možné, nicméně sdílená ekonomika nebo jak ji mohu třeba chápat já, tak já chápu sdílenou ekonomiku jako ekonomiku, kdy sdílím náklady na svůj prostředek nebo respektive službu, kterou já sám vykonávám. To znamená pokud bych zůstal v té dopravní terminologii, respektive v té oblasti taxislužeb či různých spolujízd, tak sdílenou ekonomikou bychom snad mohli tak vzdáleně nazvat nějaké formy spolujízdy, které se nabízejí na internetu, to znamená já jedu do Brna navštívit pana poslance Blažka a cestou si vezmu dva až tři spolucestující, kteří mi přispějí na benzín. Toto potom je možné nazývat nějakou formou sdílené ekonomiky.

To, že to přerostlo do rozměrů, které jsou dneska bohužel vnímány tak, že na jedné straně máme silně přeregulovanou službu, a to samozřejmě běžnou taxislužbu a na druhé straně službu, která využívá nějakých možností, nechci říct, že nerespektuje, ale celou řadu věcí obchází, možná někde se třeba i pohybuje na hraně, tak tohleto bych rozhodně sdílenou ekonomikou nenazýval.