Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, není obvyklé, aby poslanci žádali o schůzi o vyslovení nedůvěry vládě tak krátce po tom, kdy proběhlo jednání o vyslovení důvěry vládě. Dělí nás od toho okamžiku 19 dnů. Je ale úplně jasné, že ten krok neděláme lehkomyslně a rozhodně ho neděláme s radostí. Nemáme ani trochu radost z toho, že vláda selhala hned v několika oblastech ještě dřív, než vlastně začala vládnout. V čem všem selhala? V transparentnosti vládnutí, v respektu k demokratickým institucím, v zahraniční politice a v obranyschopnosti a také v odpovědném hospodaření.

V čem naopak vynikla? V aroganci, ve střetu zájmů, pane premiére, ve vlastních problémech, v umlčování názorů vlastních ministrů a v rozkladu důvěry veřejnosti hned v prvním měsíci svého vládnutí. To je účet za první měsíc vládnutí vlády Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.

Ukázalo se, že tahle vláda přes veškeré proklamace nepracuje pro lidi a pro Českou republiku, ale pracuje především sama pro sebe. Premiér hovoří o tom, že opozice jeho vládu zdržuje od práce, ale chci jasně říct za celou opozici, že to nejsme my, kdo zdržuje vládu od práce. Jsou to její problémy. Pokud by nebylo esemesek Petra Macinky a nepřijatelného tlaku na prezidenta, dnes bychom tu přece nebyli a mohlo se hlasovat o zákonech. Na začátku je opravdu jenom nepřijatelný krok a práce - nepráce Motoristů. Vydírání Petra Macinky je ta příčina, která nás přivedla dnes k jednání o nedůvěře vládě a jako opoziční strany jsme nemohli udělat nic jiného, protože bychom se jinak zpronevěřili roli toho, kdo má hlídat nepřekročitelnou linii, která tu je pro každou vládu, pro každou vládu, jejíž základní úkol je vytvářet důvěru lidí. Ne se jí zpronevěřovat. Ne se jí zpronevěřovat proto, aby ve výsledku uplatnili jednotliví členové své vlastní parciální zájmy.

Bavíme-li se o esemeskách, všichni jsme je asi měli možnost číst. Četli jsme to, že buď bude podpis nebo problémy, jak píše Petr Macinka prezidentovi České republiky, tohle přece samo o sobě by stačilo na rezignaci a k tomu přišla tisková konference, která ještě naložila arogantním vystoupením Petra Macinky, ministra zahraničních věcí, který dokonce fakticky pohrozil prezidentovi domácím vězením, že nepojede na summit NATO a že bude, a to by se mělo fakt zapsat do historie českého vládnutí, že bude mluvit se zahraničními partnery o tom, aby tam prezident nejel. Naprosto nepřijatelná věc v rozporu se základními principy zahraniční politiky, ale jakéhokoliv vládnutí v České republice, že bude člen vlády kydat hnůj na hlavu státu v zahraničí. To je přece poškození nejenom dobrého jména, ale to je fakticky práce proti lidem v téhle zemi..

Já jsem hovořil o tom, že vláda selhala v tom jednom klíčovém úkolu, a to je respekt k demokratickým institucím. Já si vlastně nedovedu představit, že by bylo možné instituci hlavy státu pošlapat víc, než to učinil Petr Macinka. A korunu tomu dodal tuto neděli v Otázkách Václava Moravce, kdy řekl, že bude prostě prezidenta ignorovat. To je úplně proti jakékoliv logice ústavy a proti jakémukoliv fungování zahraniční politiky. Dělat zahraniční politiku a ignorovat prezidenta dost dobře nejde. Jakým způsobem by pak vláda vysílala například velvyslance do stálých misí? Jakým způsobem by se domlouvala na celé řadě dalších důležitých kroků, které prostě vyžadují kontrasignaci prezidenta? A zahraniční politiku přirozeně musí vytvářet spolu s ním.