Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč tu teď stojím?
Je úplně jasné, že to, o čem dnes máme rozhodovat, rozhodně není nějaká rutinní transpoziční novela. Tím, co jste do ní nanosili – a zejména vy (Pokyne rukou k ministryni Aleně Schillerové.) jako ministryně financí – se z toho stalo obrovské téma a útok na odpovědné hospodaření České republiky a říkám to s veškerou vážností.
Já jsem poslouchal pozorně to ranní vystoupení. Bylo pozoruhodné, že z vysvětlování věcných argumentů se stala, podle pravidla nejlepší obrana je útok, tak se vlastně stalo nálepkování. Útok nejenom na předchozí vládu, předchozího ministra financí, ale třeba také na Národní rozpočtovou radu a na Mojmíra Hampla. Je to obvyklá figura, protože samozřejmě, když se to hodí, tak poznatky Národní rozpočtové rady se v tomto směru podtrhují, vynášejí do nebe, a když se to nehodí – jako v tomhle případě – tak se nálepkují a naopak ponižují s přezíravostí paní ministryni vlastní. To najednou zaznívá opakovaně i v různých článcích: Nemistrujte mě.
Tak já vystupuju s tím, že vás v žádném případě nechci mistrovat, nepovyšuju se nad vaše vystoupení, ale přísluší mi jako opozičnímu poslanci věcně a jasně kritizovat návrh, který jste přinesla a zároveň podívat se zpátky na to, jaké byly kroky v tom předchozím období vládním, když jste vy byla ministryní financí, a čemu Česká republika čelila a jak vypadaly tehdejší rozpočty.
To nejzávažnější, co vyčítám tomu návrhu, je snaha odvést reálnou roli Poslanecké sněmovny směrem k jakémusi otrokovi Ministerstva financí, protože o klíčových položkách podle toho ustanovení bude moci rozhodnout vláda, nebo dokonce o ní budete moci rozhodnout vy jako ministryně financí – o 10 procentech výdajů, v letošním roce 240 miliard korun. To je úplně reálně snaha zákonodárné moci vytáhnout z její konkrétní kompetence velmi významnou část. To by opravdu znamenalo, že tu sice můžeme hlasovat o rozpočtu, ale když vy uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, 240 miliard bude hned jenom ve vaší kompetenci bez toho, aniž by o tom zákonodárný sbor rozhodoval.
V čem je to tak závažné? V čem je to tak zásadní? No, protože právě zákonodárný sbor vychází z voleb lidí a rozhodování o rozpočtu není jenom jen tak ledajaká věc. V ní se právě musí promítat rozhodování lidí o tom, komu dali důvěru. A ta snaha tímhle jednoduchým krokem – 240 miliard přenést do kompetence ministryně financí nebo ministra financí – je fakt reálný útok na ústavní pořádek a vyvážení vah a protivah české demokracie. Prostě to tak je. Je to ústavní převrat na splátky – 240 miliard korun, když uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, šup a budou v rozpočtu chybět. Respektive, co se stane – ještě o to víc se zadluží Česká republika.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Pojďme se na ten princip podívat ještě blíže – 10 procent výdajů bez souhlasu Sněmovny, tak se to jmenuje. A proč tenhle krok tolik vyčítám? No, protože je navíc formulován totálně gumově.
Pojďme si přesně popsat, oč tam vlastně běží, za jakých okolností by vláda, potažmo ministryně financí, mohla rozhodnout o 240 miliardách korun. Pro představu těch, kteří se teď tady dívají (Vzhlédne a pokyne k levé galerii.) 240 miliard korun v roce, je například mnohem víc, než kolik dáváme na dopravu jako Česká republika prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Je to jenom o něco málo méně, než jde každým rokem do školství na vzdělávání. Je to obrovská suma peněz a v tom návrhu zákona je to formulováno tak, že stačí, když vláda rozhodne o tom, že platí zhoršená bezpečnostní situace. Nemusí být vyhlášen mimořádný stav, dokonce se to opatření nevztahuje jenom na článek 5 Severoatlantické smlouvy, kde se bavíme o tom, že v případě, že by někdo zaútočil na členský stát, tak pochopitelně podle principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“ budeme muset sáhnout hlouběji do kapsy a budeme se muset bránit a budeme muset bránit naše partnery. Ale ta mimořádná nebo zhoršená bezpečnostní situace je spojená i s článkem 4 a tam už se bavíme jenom o takzvaných společných konzultacích.
Jenom za poslední dva roky byly společné konzultace vyhlášeny několikrát. Ne v případu, kdy nepřítel zaútočil na území Severoatlantické aliance třeba vlastními letouny, ale i v okamžiku, kdy například došlo o neúmyslný – aspoň pevně doufám v případě Ruska neúmyslný – dopad těch dronů na území Polska. Tohle byly příklady takzvaných společných konzultací. Tak to bude znamenat nově, že když uznáte, že už ty konzultace proběhly nebo probíhají, takže šup – 240 miliard navíc bude možné rozhodnout z pozice ministryně financí jeden konkrétní člověk.
Tohle je velmi vážná situace – gumové varování a ještě navíc pouze demonstrativní výčet, protože dokonce ani není řečeno jasně, v jakých případech je možné to využít. Je dokonce řečeno například nebo zejména, abych byl úplně přesný, tak nemistruji, ale upozorňuji na vážná rizika a kritizuju krok, který by v obvyklém parlamentu mohl těžko projít, protože i vládní poslanci by se u toho ježili. A takový dotaz – kdyby ta předchozí vláda Petra Fialy přišla s nějakým takovým návrhem, že bude rozhodovat sama o 240 miliardách nebo že o nich bude rozhodovat jenom ministr financí, schválili byste to tehdy? Tleskali byste tomu?
No v žádném případě! V žádném případě, protože kdykoliv bylo potřeba třeba na základě právě energetické krize sáhnout do změn rozpočtu, přišli jsme sem do Poslanecké sněmovny a tady jsme žádali o změnu rozpočtu. To byly základní podmínky. Ale to, s čím tam přicházíte teď v tuhle chvíli, je prostě bianco na 240 miliard korun, a to za gumových okolností, kdy stačí, aby třeba bezpečnostní rada státu uznala, že jsou zhoršené bezpečnostní podmínky. Tak tohle určitě ne.
A co k tomu říká ta Národní rozpočtová rada, která, když se vám to hodí, taky vyzdvihujete, když se vám to nehodí, protože kritizuje, tak najednou ji nálepkujete? Ta hovoří o tom, cituju doslova, že to může vést k obřím schodkům a rychlému růstu zadlužení. A vy, jak na to reagujete? Nemá kdo mistrovat. Citát ministryně Schillerové: nemistrujte mě. Ono to vlastně trochu vypovídá o tom, jak hodláte vést politiku Ministerstva financí. Jako by se tenhle slogan, tahle výzva měla vytesat na dveře ministerstva. Jste nejvíc, rozumíte úplně všemu, takže nikdo nemá právo vám vytknout konkrétní věci, a to na základě přesně určených argumentů.
Pozměňovací návrhy, se kterými přicházíme, abychom tomuhle zabránili. Jednak odstraňujeme tohle bianco oprávnění vlády, protože není na místě. Výdaje, respektive změna výdajů o 10 procent bez souhlasu Sněmovny není v žádném případě opodstatněná. Vracíme se k tomu, jak to bylo vždycky, jak to má být, totiž že každá taková významnější změna má prostě projít Poslaneckou sněmovnou. Za druhé, pokud by zůstalo takové mimořádné oprávnění, tak musí být svázáno s vyhlášením mimořádného stavu nezbytně a nutně. Bez tohoto prostě možné není. A za třetí, musí tam být taxativní výčet, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní podmínky by k tomu mohly vést, protože gumová opatření, slovíčka zejména, pak mohou velmi snadno vést k tomu, že se takové opatření velmi snadno zneužije.
Další důležitá priorita, kterou sledujeme a sledovat budeme, likvidace zvláštního důchodového účtu. Celý ten návrh ruší zvláštní důchodový účet. Co představuje zvláštní důchodový účet? Ten zahrnuje všechny příjmy státu z toho, co odvádí zaměstnavatelé, zaměstnanci i OSVČ, tedy osoby samostatně výdělečně činné, na sociální pojistné, na pojištění, na sociální zabezpečení. Jsou tam všechny peníze a samozřejmě ten důchodový účet jasně ukazuje také, co stát vydává právě na zajištění důchodů. Je pravda, že za posledních 25 let pouze v šesti letech, to znamená zhruba v jedné čtvrtině, byl ten důchodový účet přebytkový a v ostatních případech byl schodkový až k půl miliardě korun. Nicméně na základě kroků, které se podařilo udělat na základě demografických analýz a samozřejmě expertiz skutečných ekonomů udělali jsme změny v důchodovém systému, které znamenají, že následujících deset let podle i stanoviska Národní rozpočtové rady, by byl důchodový účet v přebytku a znamenal by obrovskou posilu pro to, aby se Česká republika připravila na časy, kdy se prostě dostaví demografický sešup a kdy to prostě bude znamenat, že v České republice těch, kteří vkládají peníze do důchodového systému, bude významně méně a naopak přibude těch, kteří čerpají důchody. A místo toho, abychom se na tu situaci připravovali, což dělá každý rozumný hospodář, tak uděláte pravý opak a zrušíte důchodový účet. Tohle, vy jste to pojmenovala v tom předchozím období nefér, říkala jste, že ta vláda okradla důchodce. Tak kdybych si měl od vás vypůjčit tuhle rétoriku, tak řeknu, teď okrádáte všechny lidi mladších generací a dokonce i nenarozené děti. Takhle vážná ta situace je. Vím, že ta slova zní tvrdě, ale odpovídají tomu, co ten návrh zákona skutečně přináší. A je to vážná obžaloba politiky současné vlády, kam vlastně chce směřovat.
Bavíme-li se o důchodovém účtu, tak se bavíme o jedné vůbec z nejdůležitějších položek toho rozpočtu. Jenom na důchody v loňském roce šlo 770 miliard korun. To je věc, nad kterou opravdu stojí za to se zastavit a diskutovat a hledat dobré řešení a ne zvolit variantu mezigenerační loupeže, což je to, co reálně navrhuje současná vláda. Náš návrh v tomto směru je jednoznačný, prostě zachování důchodového účtu, aby bylo jasné, jak si stojíme, jak ty finanční prostředky reálně právě ze sociálního pojištění směrem k státu putují a jak je využívá. A souvisí s tím také to, abychom v tomhle směru se zachovali jako odpovědný stát, že zachováme všechny ty důležité změny důchodového systému.
Když jste tady ráno mluvila o tom, jak jste odpovědní, no co je odpovědného na tom v situaci, kdy se rozpočet propadá do schodku, tak dál zasahovat do důchodového systému na základě populistických slibů předvolební kampaně, říkat znovu se vrátíme k 65 letům, přestože prostě v České republice roste věk středního dožití, a je to dobře, ale pak to ten stát nemůže ufinancovat. Vy to dobře víte. A místo toho, abyste se chovali odpovědně, tak přiléváte oleje do ohně. Rušení důchodového účtu je prostě přesně krok, který místo odpovědného hospodaření a kroku odpovědného hospodáře dělá pravý opak. Je to něco podobného, jako kdyby rodina střádala dlouhodobě rodinné stříbro a najednou se jeden z rodičů rozhodl a řekl dětem ne, ne, to nebudou peníze na vaše vzdělávání, to nebudou peníze na budoucnost, my to teď potřebujeme, tak to teď rozfrcáme. A to je vážné riziko. Protože všechny ty kroky, které navrhujete v tom zákoně, znamenají všechny ty prostředky co nejrychleji rozfrcat a ukazuje se to na každém kroku, který ta vláda dělá. A přirozeně proto ten náš pozměňovací návrh.
Další krok, kterému určitě budeme bránit, je významné rozšíření únikových doložek. A tady samotná důvodová zpráva usvědčuje paní ministryni ze lži. Takhle jasně to popíšu, protože ona říkala, a cituji její slova, my jsme jen převzali únikové doložky, které už v platné legislativě existují. Citace z toho návrhu, písmeno b) upravuje dosud neupravenou situaci hrozícího zhoršení bezpečnostní situace, kdy je nutné na návrh bezpečnostní rady státu a tak dále. Tak jestli zároveň důvodová zpráva hovoří o tom, že měníte dosud neupravenou situaci, tak to prostě není pravda, že využíváte těch dosud existujících únikových doložek. Je to dosud neupravená situace, cituji z vaší důvodové zprávy. Tečka.
To, co ty nově definované únikové položky znamenají, tak kromě výdajů na obranu na 2 procenta, s čímž se ztotožňujeme a koneckonců je to nejenom současná praxe, ale je to v tomhle směru dobré směřování států Evropské unie a států Severoatlantické aliance, je právě výdaje na obranu nad 2 procenta mezi ty únikové doložky započítat tak, aby se nepromítaly do výkazu toho deficitu veřejných institucí vůči HDP. Vy jste tu zmiňovala, že v žádném případě nepřekročíte 3 procenta. Jenom podotýkám, že v současné době je Česká republika zhruba na 2 procentech, maastrichtské kritérium jsou 3 procenta. A vy jste tady zmiňovala příklady okolních ekonomik, které jsou často nad třemi, nad pěti, v případě Polska na 6 procentech. To si máme brát příklad z těch, kterým se reálně v tomto směru nedaří konsolidovat dobře veřejné prostředky? Já jsem měl možnost mluvit ještě před půlrokem s kolegy z vlád v Rakousku i v Německu a těch výsledků se děsili a styděli se za ně a lámali si hlavu s tím, jak to udělat, aby země jako Rakousko, Německo mohly hospodařit odpovědněji. A vy místo toho, abyste i s ohledem na menší ekonomiku, kterou má Česká republika, šli do sebe a šetřili, tak přinášíte návrhy, jak ještě víc uvolnit rozpočtová pravidla. A to je trestuhodná záležitost, protože ty únikové doložky se rozšiřují i o investice do dopravní infrastruktury. Já jsem měl na starosti dopravní infrastrukturu a snažil jsem se o to, aby tam šlo co nejvíce investic, ale vydělit je z těch sledovaných procent výdajů, respektive deficitu veřejných institucí vůči HDP, znamená jenom jedno. Dál si rozšířit možnosti pro růst mandatorních výdajů. Takhle to stojí.
Všechno, co zahrnují vaše předvolební sliby a dosavadní rétorika, přesně k tomu směřuje. To, že počítáme s investicemi, že je musíme započítávat do celkových výdajů státního rozpočtu, protože se pohybujeme pořád ve schodkových rozpočtech a všechno, co je navíc, si půjčujeme. To, kam směřuje tahle vláda – protože se tím také netajíte... Pokud říkáte 3 procenta, nominálně, to znamená nejenom v roce letošním, ale i v dalších letech, položky mezi 300 a 400 miliardami korun, to je nominální hodnota deficitu, ke kterému se tak blahosklonně vyjadřujete, jakože vlastně k možnému a ještě přijatelnému.
Pojďme si to přepočítat. V letošním roce zaplatíme na dluhovou službu 110 miliard korun. To je obrovský balík peněz. Pokud by dál rostlo zadlužování s výhledem do 3 procent deficitu veřejných institucí vůči HDP, tak na konci tohoto vládního období to bude 200 miliard korun. Připomenu jedno období, kdy chci zároveň zdůraznit i pro všechny, kteří vaše slova ráno brali vážně, že tomu není možné věřit, protože podle ovoce poznáte je, a my, Česká republika a občané České republiky, mají zkušenost s tím, jak se odehrávalo hospodaření České republiky v roce 2020 a 21.
Vy jim řeknete, byla covidová doba. Respektuji. Bylo potřeba nejenom v České republice, ale i v dalších státech udělat celou řadu neobvyklých kroků. Ale za ty dva roky jste prohloubili dluh státu o víc než 800 miliard korun. Když se potom věnoval Nejvyšší kontrolní úřad sledování toho, jak to vlastně bylo, jestli to bylo celých 800 miliard korun skutečně spojených s covidem a s pomocí po covidu, tak Nejvyšší kontrolní úřad říká: No, 300 miliard z toho rozhodně s covidem nesouviselo.
Pokud tímhle způsobem přistupujeme k výdajům státu, tak je to fakt na pováženou a znamená to, že reálně hrozí České republice dramatický propad. Dramatický propad do dluhů, dramatický propad a zvyšování schodků. Proč je to nebezpečné? Nebezpečné je to především proto, že tím ohrožujete jednak budoucí generace, ohrožujete tím ale i stávající situaci.
Mě vlastně hrozně mrzí, že ti, kteří teď tady seděli, poslouchali špatné zprávy o výhledu české ekonomiky pro budoucnost. Přitom současný stav, jak jste tedy před volbami říkala, spálená země, tak po volbách jste rychle konstatovali, že je to vlastně dobré. Teď se ukázalo, že Česká republika je mezi 20 nejúspěšnějšími státy světa. To má ke spálené zemi neskutečně daleko. Ale na druhou stranu, pokud ordinujete té zemi takovýto rozpočtový armagedon, tak reálně rezignujete na snahu a základní ambici posouvat Českou republiku výš.
Pojďme se podívat dál k tomu, co Česká republika zažívala a co nám v tomhle směru hrozí. My jsme se tehdy skutečně propadali v letech 2020 a 21 do mnoha set miliardového schodku. Když jsme přebírali v roce 2021, 2022, Českou republiku, tak návrh schodku státního rozpočtu byl bezmála 377 miliardy korun. Podařilo se poměrně rychle rozpočtovou změnou, zásahy, snížit ten schodek ve výsledku. Po krocích, které jsme udělali v souvislosti s energetickou krizí, se nakonec ten schodek vyšplhal na necelých 317 miliard korun. I to ukazovalo na reálnou snahu a výsledky, které nemůžete zpochybnit. Tak to prostě bylo. Startovali jsme s horšími podmínkami a dokázali jsme je zlepšovat jak v roce 2022, tak v roce 2023, v roce 24 i 25.
Nikdo nemůže zpochybnit trajektorii zmenšování deficitu a přál bych si aby bylo to snižování ještě vyšší, ale zároveň při zvyšování investic a zároveň při nezbytné pomoci domácnostem i energeticky náročným podnikům. Tohle bylo maximum dosažitelného. Ten výsledek tady je jasně vidět. Pokud na tohle, paní ministryně, útočíte, pokud útočíte na snižování deficitů a ordinujete České republice pravý opak, pak se dopouštíte fakt reálného faulu. To už není jenom o rozbité kalkulačce, to je o totálně neodpovědném zacházení s Českou republikou.
My jsme zažívali hromady slibů o tom, co Česká republika má dělat. Teď se to vrací znovu, protože na jedné straně přinášíte EET 2.0. Původní představy, sliby, které jsem zaznamenal v předvolební kampani, bylo 30 miliard střízlivě. 14,4 je poslední odhad. Ale vedle toho děláte kroky, které z tohohle akademického výnosu tak najednou ukrajují a ukrajují dramatickým tempem. Takže i podle relevantních ekonomů už teď jsme vlastně – pokud vezmeme výnosy, ty potenciální, a proti tomu všechny možné sliby ohledně návratu některých výjimek, ohledně například návratu vyšších slev na jízdném, a tak dále a tak dále – tak už z toho vlastně nezbylo nic ve prospěch odpovědnějšího hospodaření České republiky. Takže žádný rozdíl 30 miliard, ale ve skutečnosti, jestli to vůbec půjde do plusu, tak to bude v řádu stovek milionů korun.
Tady se ozývá z vašich úst – nemistrujte mě – na adresu Mojmíra Hampla, na adresu každého, kdo dovolí vyslovit nějakou kritiku. Za mě pořád zůstávám u velmi jasných argumentů, u konkrétních čísel, která se objevují jak v těch návrzích, ke kterým se vracíme, když vyhodnocujeme fungování české fiskální politiky a fungování Ministerstva financí. To, co přinášíte, co nám navrhujete, představuje – jdu tady do finálního shrnutí – znamená opravdu ústavní rošádu. Znamená to, že berete reálné kompetence Poslanecké sněmovně a usurpujete si část toho, co přísluší zákonodárnému sboru v okamžiku, kdy za gumových podmínek říkáte, že můžete rozhodovat nebo budete moci rozhodovat až o 240 miliardách korun. Hovoříte a navrhujete únikové položky, které jsou vysoko nad rámec toho, s čím může v současné Česká republika pracovat.
Co je nebezpečné a na co upozorňují ekonomové, že tím reálně, ale naprosto reálně, rezignujete na ambici šetřit, protože pak vám tahle situace umožní navyšovat dál mandatorní výdaje a zvyšovat spotřebu státu. Slova o úsporách, to je fakt jenom chiméra, nikdy se ve vašem případě nedostavovaly. Tady ta čísla, ty grafy, to jasně ukazují. Jak máme věřit někomu, kdo tady jenom deklaruje, že se nezvýší deficit veřejných institucí nikdy nad 3 procenta, když spolu s tím ukazuje, oč mu jde, v podobě rozšiřování únikových položek, v podobě výjimky na výdaje ve výši 10 procent, 240 miliard korun? To přece nedává smysl.
Pokud byste to myslela vážně, tak s tímhle nemusíte nikdy přicházet. Ale to, co je nebezpečné, je reálné uvolnění stavidel a to, že... Myslím, že tohle zná každý z domácnosti. Každý úsporný rozpočet je z principu napjatý. Nemůže být jiný, pokud chcete šetřit. Ale to, co si připravujete, je naopak snaha prostě nešetřit, vytvořit si podmínky, ve kterých nemusíte šlapat po ostatních rezortech, aby šetřily, protože v okamžiku, kdy tam budou únikové doložky, tak splníte ta 3 procenta. Jedna dvě je splníte na úkor budoucích generací. To vám reálně vyčítám a reálně se toho obávám.
Ukazuje se to na každém kroku. Ukazuje se to na přístupu i například k návrhu EET 2.0, kdy spolu s tím naplňujete některé předvolební sliby a reálně místo toho, abyste ty finanční prostředky, které třeba získáte, investovali, abyste připravili lepší podmínky pro Českou republiku, tak jenom naplňujete předvolební sliby. Populistické předvolební sliby, protože například zvýšení slevy na jízdném neznamená nic jiného než neodpovědný krok. Už v současné době Česká republika – vy to nepochybně, paní ministryně, velmi dobře víte – vydává v porovnání s ostatními evropskými státy na veřejnou dopravu vůči HDP nejvíc finančních prostředků.
A jízdné v České republice prostě platí mezi nejnižší v rámci srovnání s ostatními státy. A je to dobře. Ale přicházet znovu s navýšením slev znamená prostě jediné: reálně brát prostředky pro budoucnost, brát prostředky pro investice, brát prostředky pro ty, kteří to nejvíc potřebují. A pokud zároveň s tímhle přicházíte s návrhem, ve kterém si jenom dál uvolňujete stavidla pro podobné kroky, tak tomu přirozeně budeme bránit. A bráníme tomu. Tohle je reálná vstupenka mezi nezodpovědně hospodařící státy, které se prostě na to vykašlaly, které místo toho, aby se snažily šetřit, tak provádějí rozpočtovou sebevraždu. To je přesně to, co ukazujete.
Vedle toho přicházíme s návrhy, které reálně znamenají v tomto směru ochranu České republiky, ochranu českých občanů před neodpovědně hospodařící vládou. Už jsem to zmiňoval. Odstraňujeme oprávnění vlády navyšovat o 10 procent bez souhlasu Sněmovny. Zachováváme zvláštní důchodový účet. Vracíme únikové doložky do podoby před touto novelou a upřesňujeme dikci § 31 tak, aby například k tomu zacházení s 10 procenty prostě nemohly vést jenom ty takzvané společné konzultace podle čl. 4, ke kterým už v minulých letech několikrát došlo.
Já vnímám tu situaci fakt jako velmi závažnou. Tohle není žádná legrace. To, co si uvolňujete v rozvolněných rozpočtových pravidlech, totiž ukazuje na základní způsob fungování. Když to nevychází, tak si prostě ulevíme, tak si to někde tak trochu kreativně přišolicháme. Ale z hlediska odpovědného hospodaření je tohle zjevný faul.
Je taky jasné, a ukazují to i ekonomové, že se jedná jednoznačně o největší rozpočtové rozvolnění nejenom od covidu, ale s výjimkou toho covidového období fakticky od samotného vzniku České republiky. Já vám teď nevyčítám dokonce, že některé předvolební sliby neplníte. To budete muset vysvětlovat svým voličům. V některých případech je to dobře. Říkali jste, že snížíte firemní daň. Znamenalo by to další výpadek z hlediska financování státu. Slibovali jste leccos, že zrušíte muniční iniciativu, co všechno uděláte s důchody. Já přivítám každý krok, kdy od těch populistických slibů ustoupíte. Bohužel tenhle krok, tenhle návrh zákona vám k tomu otevírá cesty velmi dramaticky.
Dvě věty na závěr. Budou trochu delší. Taková rozvitá souvětí. Chci jasně říct, paní ministryně, fakt nemistrujte své voliče. Přicházíme s věcnou kritikou toho, co jste přichystala jako fakt jedovatou medicínu odpovědnému hospodaření. Ale přicházíme s ní v tom, abychom jasně dali na stůl argumenty a ukázali, proč je to špatně. A ubezpečuju vás, že voliči a ti, kteří budou splácet vaše dluhy, vám tohle fakt nikdy neodpustí.
Do historie českého rozpočtování už se zapsala vaše rozbitá kalkulačka. Ale pokud chcete naplňovat a prosazovat tenhle zákon, tak reálně usilujete ještě o mnohem závažnější, nelichotivou přezdívku Dlužena von Bankrot. Tak vás před tím varuju, protože tohle k ničemu dobrému nepovede.
A výzva pro nás všechny, kteří se tomu zákonu ještě budeme věnovat, fakt hlasujme s rozumem. Tady je tolik nášlapných min. Tady je tolik vážných rizik pro budoucnost České republiky v rozvolňování pravidel, v uvolňování všech otěží, které mají být nad odpovědnou rozpočtovou politikou České republiky. Mně jde o to, aby Sněmovna zůstala Sněmovnou, aby exekutiva měla prostě svoje patřičné místo a snaha zasáhnout tímhle způsobem do klíčové politiky státu, do toho, kam půjdou peníze, je fakt velmi závažný krok.
Prosím, vraťte to zpátky! Tohle není dobrý směr. A v žádném případě se Sněmovna nesmí stát otrokem Ministerstva financí nebo vlády. Je opravdu suverénem a přísluší mu rozhodování o klíčových věcech, jako jsou takhle významné rozpočtové položky.
Stojí před námi v tom nadcházejícím období a hodinách rozhodnutí o zákoně, který se tváří v některých ohledech opravdu prvotně jenom jako implementace některých dobrých pravidel. Proti tomu ani slovo. Proti čemu jsem vystupoval a vystupovat budu, je snaha reálně táhnout ten stát do větších dluhů, do větších problémů, do situace, kdy se nutně bude špatné hospodaření a rozpočtování státu promítat do vyšší inflace. A zažije to každá česká rodina.
Poslední poznámka. Když jste tady od začátku útočila na předchozí vládu, místo argumentace, místo reálného vysvětlování, tak tohle jako výsledek té práce si kritiku nezaslouží. (Ukazuje nějaký graf.) Zaslouží si elementární uznání. A kdyby to na konci toho vašeho období dopadlo takhle dobře, tak by Česká republika měla fakt reálně šanci zůstat mezi nejlépe hodnocenými státy světa. Ale ten zákon, který jste předložila, vede tu zemi přesně opačným směrem.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
