Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já se vrátím ke včerejšímu vystoupení paní kolegyně Valachové, když hovořila o tom, proč prosadila ono garantované místo v mateřských školkách pro dvouleté děti, jinými slovy povinnost zřizovatelů zajistit, aby dvouleté děti mohly být do mateřských školek přijímány. Zmínila, že to je takový zdvižený prst směrem od vlády k obcím a ke všem, aby to nenechali ležet ladem a připravovali mateřské školy na to, že budou schopny dvouleté děti bez problému přijímat.

No, velká otázka je, jaký prst to byl zdvižený. Navíc si nemyslím, že by vláda měla fungovat tak, že bude obcím a městům hrozit a že je tímhle způsobem bude ponoukat k tomu, aby plnily povinnosti, které samy od sebe plní, protože to mají prostě ve své náplni činnosti a má to každá samospráva samozřejmě především jako svůj závazek vůči voličům.

Zarazilo mě, že tam několikrát paní exministryně použila údaje nejen poněkud zavádějící, ale naprosto chybné. Zmínila například, že v současných mateřských školkách činí poměr dětí mladších tří let po předškolácích druhou nejpočetnější skupinu. Cituji téměř doslova ze stenoprotokolu. Skutečnost je ale dost významně odlišná, protože dětí mladších tří let v minulém školním roce bylo v mateřských školách 45 tisíc. Dětí tříletých bylo 91 tisíc, dětí čtyřletých 100 tisíc a dětí pětiletých 106 tisíc. Zmýlila se tedy o nějakých 100 %. Řekl bych, že to je poměrně významný omyl s ohledem na to, že resort měla na starosti.

Já bych rád přinesl několik vážných důvodů, několik vážných pohledů na to, proč je na místě toto ustanovení školského zákona zrušit, proč je chybné a proč staví zřizovatele, ale také ředitele mateřských škol, ale také učitelky mateřských škol, ale také rodiče a dokonce i děti do velmi komplikované nebo dokonce neřešitelné situace.

Na úvod pohled zřizovatele. Pohled zřizovatele, který se dotýká okolí mnoha velkých měst. Ten soubor nepochybně čítá desítky až stovky obcí, kde v posledních letech v souvislosti s demografickým vývojem dělali starostové, místostarostové a zastupitelé co mohli, aby rozšířili kapacity svých mateřských škol. Využili všech možných nástrojů, zadlužili se, zastavěli pozemky, které ještě vůbec bylo možné zastavit, a teď si mohli po mnoha letech práce oddechnout, setřít pot z čela a říci: Konečně jsme se dostali do situace, kdy tu povinnost máme jakžtakž splněnou. A ejhle - objeví se nová podoba školského zákona a řekne jim: Přestože už jste udělali co jste mohli, dostali jste se na limit svých možností, tak tady máte novou povinnost.