Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, já se vrátím ke včerejšímu vystoupení paní kolegyně Valachové, když hovořila o tom, proč prosadila ono garantované místo v mateřských školkách pro dvouleté děti, jinými slovy povinnost zřizovatelů zajistit, aby dvouleté děti mohly být do mateřských školek přijímány. Zmínila, že to je takový zdvižený prst směrem od vlády k obcím a ke všem, aby to nenechali ležet ladem a připravovali mateřské školy na to, že budou schopny dvouleté děti bez problému přijímat.
No, velká otázka je, jaký prst to byl zdvižený. Navíc si nemyslím, že by vláda měla fungovat tak, že bude obcím a městům hrozit a že je tímhle způsobem bude ponoukat k tomu, aby plnily povinnosti, které samy od sebe plní, protože to mají prostě ve své náplni činnosti a má to každá samospráva samozřejmě především jako svůj závazek vůči voličům.
Zarazilo mě, že tam několikrát paní exministryně použila údaje nejen poněkud zavádějící, ale naprosto chybné. Zmínila například, že v současných mateřských školkách činí poměr dětí mladších tří let po předškolácích druhou nejpočetnější skupinu. Cituji téměř doslova ze stenoprotokolu. Skutečnost je ale dost významně odlišná, protože dětí mladších tří let v minulém školním roce bylo v mateřských školách 45 tisíc. Dětí tříletých bylo 91 tisíc, dětí čtyřletých 100 tisíc a dětí pětiletých 106 tisíc. Zmýlila se tedy o nějakých 100 %. Řekl bych, že to je poměrně významný omyl s ohledem na to, že resort měla na starosti.
Já bych rád přinesl několik vážných důvodů, několik vážných pohledů na to, proč je na místě toto ustanovení školského zákona zrušit, proč je chybné a proč staví zřizovatele, ale také ředitele mateřských škol, ale také učitelky mateřských škol, ale také rodiče a dokonce i děti do velmi komplikované nebo dokonce neřešitelné situace.
Na úvod pohled zřizovatele. Pohled zřizovatele, který se dotýká okolí mnoha velkých měst. Ten soubor nepochybně čítá desítky až stovky obcí, kde v posledních letech v souvislosti s demografickým vývojem dělali starostové, místostarostové a zastupitelé co mohli, aby rozšířili kapacity svých mateřských škol. Využili všech možných nástrojů, zadlužili se, zastavěli pozemky, které ještě vůbec bylo možné zastavit, a teď si mohli po mnoha letech práce oddechnout, setřít pot z čela a říci: Konečně jsme se dostali do situace, kdy tu povinnost máme jakžtakž splněnou. A ejhle - objeví se nová podoba školského zákona a řekne jim: Přestože už jste udělali co jste mohli, dostali jste se na limit svých možností, tak tady máte novou povinnost.
To je situace pro každého, kdo se ocitl někdy v samosprávě, opravdu víc než zdvižený prst. A nemyslím tím teď prostředníček, resp. nemyslím tím teď ukazováček.
Příběh ředitelů mateřských škol a učitelek mateřských škol. Starají se ve třídě řekněme o nějakých 25 dětí, některé dokonce o víc. A snaží se - protože je nepodezírám a bylo by zlé je podezírat z něčeho jiného - nabídnout vzdělání dětem v co nejlepší podobě, v co nejlepší kvalitě. Snaží se navíc výchovu a vzdělávání, protože to ředitelka a učitelka mateřské školy řeší, nabídnout také v co nejindividuálnější možné podobě. A najednou by měla řešit ve třídě, kde jsou tříleté, někde dokonce v kombinaci čtyřleté a pětileté děti, protože tak zněla doporučení Ministerstva školství, aby pokud možno se dařilo mixovat věk dětí v jednotlivých třídách mateřských škol, tak najednou se tam setká s dětmi, které jsou mladší tří let a mají jiné hygienické návyky, zaznělo to tady opakovaně, některé z nich například ještě používají plenky, samozřejmě mají jiné nároky na odpočinek.
Jak se vypořádat s tím, když větší část třídy si chce hrát, je plná energie, ale jiné děti už samozřejmě by raději šly spát nebo si někam do koutku odpočinout? Jak zajistí to, aby pro všechny byly zajištěné bezpečné podmínky? A samozřejmě jiné jsou také nároky na stravování.
Potom další významné aspekty, které možná budou víc trápit paní ředitelku. Většina hraček má atesty od tří let. Jak zajistit, aby se takové hračky těm dvouletým ve stejné třídě do rukou nedostaly?
A samozřejmě jiné jsou nároky i na stavební podobu mateřských školek, na umístění umyvadel, záchodů atd. Norem je v oblasti vzdělávání tolik, že když je to možné postihnout, už jenom pro základní věkový okruh dětí, je to složité, natož když je třeba kombinovat ještě prostor a prostředí pro děti mladší tří let.
Příběh rodičů. Teď mohou počítat s tím, že se obce přece o dvouleté děti postarají, že to musí zajistit, a tak samozřejmě - protože přece žijí v právním státě - předpokládají, že to obce nějak zajistí. A ocitnou se v situaci, kdy si tak upraví životní program, řeknou si: Teď se o mé dítě postará obec a já můžu plánovat svůj život. A najednou dopadne tvrdá realita i na toho rodiče, protože ta obec, i kdyby se rozkrájela, nebude schopna zajistit mateřskou školku pro dvouleté děti. Prostě to nebude možné. Všechny možnosti vyčerpala. Situace, která se opravdu komplikovaně řeší, starosta bude dělat co bude umět, stejně dobré řešení, dobré východisko pro toho rodiče nenajde.
Nebavíme se o tom, že by individuálně, podle konkrétních individuálních možností nebylo možné dítě mladší tří let do mateřské školy přijmout. Bavíme se o tom, jestli má školský zákon obsahovat tuhle povinnost, hlava nehlava. Jestli bez ohledu na to, v jakém se ocitáme stavu, jak jsou na to připraveny mateřské školky, jaká je reálná situace na straně pedagogického sboru, jestli tohle je prostě možné zajistit. A já tvrdím, že není a že to nebude na mnoha místech v České republice, i kdyby se rozkrájeli ministři, kdyby se rozkrájeli starostové a ředitelky škol, že to prostě v tom roce 2020 nebude možné zařídit. Prostě to nepůjde pro zcela konkrétní faktické podmínky. A v okamžiku, kdy zákon tímto způsobem odporuje realitě, tak je přece něco špatně. V ten okamžik dělá nešťastnými opravdu širokou škálu lidí, kteří přes veškerou dobrou vůli se s tím zákonem prostě vypořádat nemůžou. No, to je přece dobrý důvod na to, abychom takové ustanovení zákona okamžitě zrušili, protože přece není v zájmu právního státu, aby postavil tolik lidí do neřešitelné a fakticky nezákonné situace. Znovu se vracím k tomu původnímu obratu paní ministryně, která říkala, že to měl být takový zdvižený prst nade všemi. Tak já znovu apeluji na to, aby vláda do budoucna neplánovala to, že bude zdvihat nějaký prst, protože to k ničemu dobrému nevede.
Poslední poznámka se týká povinného předškolního vzdělávání, toho povinného posledního roku předškolní výchovy, předškolního vzdělávání. Podle všeho hlavním argumentem bylo, že zvláště v sociálně vyloučených lokalitách je složité zajistit, aby děti opravdu do škol chodily, a tak geniální řešení znamenalo: tak tu povinnost rozšíříme o rok. Hledáme řešení pro to, aby chodilo víc dětí do škol, tak už nemusí respektovat jenom devítiletou školní povinnou docházku, ale dokonce desetiletou. No, to se přece míjí terč. Tím posouváme věkovou hranici. Nezajišťujeme to, že v sociálně vyloučených lokalitách bychom připravili děti lépe na to, aby mohly nastoupit do prvních tříd základních škol. To řešíme jiný problém, než o kterém se mluví.
Na závěr: já jsem sice nerad otevíral takovou malou kancelář pro napravování rozšířených omylů. Vlastně mě mrzí, že předkladatelka toho zákona a bývalá ministryně školství opravdu použila nepřesné, ale fatálně nepřesné údaje o tom, kolik dětí v jednotlivých věkových skupinách navštěvuje mateřské školy. Abych doplnil patřičné údaje, čerpal jsem z oficiálního dokumentu z Ročenky výroční zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kde ty údaje je možné dohledat právě za předchozí školní rok. Pevně doufám, že v té debatě, která je pořád věcná, budou vítězit fakta a že se nám podaří tohle nedopatření, tenhle možná ideologický, nesmyslný počin ze zákona školského vyloučit a odbřemenit tak spoustě mateřských škol, spoustě zřizovatelů. A samozřejmě, že se nemá zastavit zlepšování podmínek pro dětské skupiny, kde jsme schopni hledat lepší řešení než v případě mateřských škol i pro dvouleté děti, že se nezastaví konkrétní kroky pro to, aby rodiče dvouletých dětí, kteří by chtěli do práce, tak aby našli řešení. Ale cesta nevede přes školský zákon, přes další "mus", přes řešení hlava nehlava, které všechny přivádí opravdu do neřešitelné, nezákonné a nepříjemné situace.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
