Špička této populační vlny leckde nastala už v roce 2008, na některých místech ale porodnost stále roste. Proto se logicky v posledních třech letech děti hůře dostávají do školek a tato vlna se začíná postupně přelévat do škol základních. Obcím to způsobuje vážné potíže.

U mateřských škol aspoň obce nemají zákonem určenou povinnost, že musí místa zajistit, týká se to jen těsně předškolního roku. U škol základních je situace jiná. Povinnost sehnat místa ve školních lavicích pro žáky s trvalým pobytem v obci je jasně daná. Obce se o to musí postarat doslova ber kde ber.

Přitom málokterá obec má takovou kapacitu škol, jaká by byla pro splnění tohoto závazku potřebná v běžných časech, natož ve chvíli, kdy do školního věku vstupuje místy až dvojnásobek dětí než před nějakými deseti lety. Někde to museli řešit dramatickou výstavbou nových kapacit, jinde musejí vypovídat smlouvy o školském obvodu sousedním obcím (třeba Říčany), o kus dál říkají, že to musí nějak vyřešit stát, když to nařizuje. Ale protože každé řešení kulhá, jsou mnohde obce nuceny zoufale hledat nějakou krizovou variantu, aby své povinnosti dostály. S pár miliony rozpočtu malých obcí je to ovšem těžko řešitelné zadání.