1. Prezident musí být brzdou před Babišem a agrofertizací země

Povolební situace v Česku naplno ukázala, čeho je schopná koalice prezidenta Miloše Zemana a premiéra bez důvěry Andreje Babiše – vytvářet ve Sněmovně mocenskou kliku s komunisty a extrémní pravicí z SPD. Potřebujeme proto v příštích pěti letech prezidenta, který bude schopen podobně jako Václav Havel v dobách opoziční smlouvy mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem bránit demokratické směřování této země, ne ho pomáhat demontovat. Jeho hlas má ústavní krize řešit, a pokud možno jim předcházet, ne je vytvářet.

2. Na Hrad patří demokrat, ne populista a demagog

Opravdu demokratický prezident by těžko jmenoval Andreje Babiše premiérem, natož avizoval, že ho hned jmenuje podruhé, pokud nezíská důvěru Sněmovny. Liberální demokracie nestojí jen na volbách, ale i na pravidlech, tedy Ústavě a zákonech. Demokratická politická kultura jednoduše nesnese, aby se šéfem vlády stal člověk, se kterým běží trestní řízení za dotační podvod, a který si navíc jmenuje vládu, jejíž ministři budou v permanentním střetu zájmu. Moc dobře vidíme tanečky ministryně financí Aleny Schillerové okolo zprávy OLAF v kauze Čapí hnízdo, týden předtím, než se má také hlasovat o vydání pánů Babiše a Faltýnka spravedlnosti. Potřebujeme na Hradě prezidenta, který chápe, že volby v demokracii nenahrazují soudy.

3. Konec pěti letům mezinárodní ostudy

Od prezidenta se mimo jiné čeká, že bude naši republiku reprezentovat dobře navenek. Zemanovy potyčky s americkými velvyslanci v Praze, vulgární útoky na persekuované ruské lidskoprávní aktivistky, odmítání ekonomických sankcí proti Rusku nebo bizarní blouznivý projev v Evropském parlamentu ve Štrasburku, který měl legitimizovat ruskou okupaci Krymu. To je jen krátký výčet mezinárodní ostudy, kterou pro naši zemi prezident Zeman znamená. Česká republika si zaslouží prezidenta, který bude respektovat oficiální zahraniční politiku naší země, nebude dělat permanentní faux-pas, jak je tomu dnes.