Snad nemine den, aby někdo z mého okolí nepřinesl o zážitcích s Českou poštou nějakou tu historku. Tak třeba. Kamarád si pro dceru na dobírku objednal dvě dláta u košické firmy. Slovenská pošta zásilku na hranice dovezla za jeden den. Té české to do Prahy trvalo dní dvanáct. O tom, že dláta jsou na pobočce k vyzvednutí, se nedozvěděl od pošty, ale od odesílatele. Žádný pokus o doručení, žádný lísteček ve schránce. Když si pro zásilku šel, ptal se u přepážky: „Proč jste mě neinformovali?“ Reakce byla lakonická: „To je normální, nemáme lidi.“ „A proč jsem musel jet na tuto pobočku, když mé bydliště patří pod jinou?“ „Asi to někde zvorali,“ zněla odpověď.