Ze socialistické epochy jsme si zvykli na nákladové ceny. Cena výrobku se tak kalkulovala podle rádoby objektivních nutných nákladů. To dnes už neplatí a platit nemůže. Tržní cena je určena trhem, tedy cenou, za kterou lze zboží prodat. Té se musí přizpůsobit náklady, nikoli naopak. Pro naši úvahu je důležité si uvědomit, že drtivá část naší společnosti žije v podmínkách napjatého rodinného rozpočtu. Především tito lidé určují limity trhu.

V posledních dvou letech jsme svědky radikálního zdražení prakticky všeho. Sledoval jsem například opakované pokusy obchodníků o navýšení zisků na příkladu růstu ceny másla. Po opakovaném zdražení v minulých letech velká část populace zjistila, že máslo ke svému životu prostě nepotřebuje, protože si ho nemůže dovolit. Okamžitě klesla spotřeba, která měla za následek postupné snížení ceny. Po určitém zlevnění se ale spotřeba másla nevrátila na původní hodnoty. Část lidí si kupovat máslo bez dalšího odvykla. V současné chvíli je možné při cenových orgiích našich obchodníků koupit čtvrtku másla za 70 korun. Za tuhle cenu z regálů bez akcí nemizí.

Další příklad. Přes všechna vyhlašování odborníků na zdravou výživu patříme mezi národy s nejnižší spotřebou ryb. Není to tím, že by nám vůbec nezáleželo na zdravém stravování, nebo nám jejich maso nechutnalo. Jenom ceny mořských i sladkovodních ryb značně přesahují v našich očích jejich význam.