Piráti před volbami šířili dobro a lásku, slibovali kdeco a pěkně podkuřovali občanům. Vždyť slibem nezarmoutíš. Se zavřením volebních místností se u nich dostavil absolutní výpadek paměti. Do dalších voleb jsou to přece čtyři roky, takže občané pirátské předvolební sliby chyby do té doby nejspíš zapomenou. Nakonec, kdo by ty „učené“ pirátské traktáty vlastně četl? Ani oni sami, počítačoví mágové, úžasní kybernetici a nebeští programátoři, je nečtou. Nemají čas, protože, jak proklamuje jejich europoslankyně, „chtějí prcat“. No budiž.

Ale dnes o něčem jiném, neméně zajímavém, než je „prcání“ jakési pirátské europoslankyně, než je dětinské vydupávání ztracené vládní angažovanosti, než je pirátský poslanecký klub, který připomíná seriál „Okres na severu“. Tam byla taky spousta hesel a proklamací; i Manifest tam byl. Jako bych je tam na tom severu viděl. Poctivé osmdesátky, poctivý pirátský návrat ke kořenům, těžba bitcoinů, hnědého uhlí, funkcí a prebend. A hesla, hesla a zase hesla. Jedno heslo lepší než druhé. Jednoduše, pusťte nás na ně. A houby z toho.

Piráti však kdysi měli jedno zajímavé heslo „internet je naše moře“. To mě zaujalo. Bylo to sympatické, přitažlivé a sexy. Kde se to moře vzalo, co symbolizuje a kam na něm člověk dopluje, případně s kým? V pirátských dokumentech najdete vedle různých manifestů i přitažlivou „Deklaraci svobodného internetu“.

Pustil jsem se po stopě deklarace a možná jsem našel. Je to jako v pohádce. Tak poslouchejte. Bylo nebylo v jednom království, za sedmero horami, sedmero řekami, sedmero lesy, v daleké Americe, kde se zrodilo nekonečné pirátské moře internetu.