Svět i politika se čím dál víc začíná podobat telenovelám či počítačovým hrám. Některé seriály žijí krátce, jiné déle, některé jsou červená knihovna, jiné akční. Je však málo televizních seriálů a telenovel, které přežijí více let. Někdy mám pocit, že i svět politických stran je v moderním světě v chápání občanů světem telenovel či seriálů. Úspěšné přežijí léta, méně úspěšné brzo končí a často stejní herci se připravují na role v novém seriálu. Diváci sledují upoutávky a pak se jede naostro. Pokud strana či hnutí jako seriálová telenovela propadnou, nic se neděje. Natočí se nová. Čím dál víc jde o kostýmy, exteriéry, efekty a velký počet celebrit. Jako kdyby platilo heslo: „Je mi jedno, co piju, hlavně když se motám.“

Dnes již nestačí prostý přenos informací, zpráv a reportáží. Mnohá média na to reagují zahalením zpráv a informací do ponurého formátu jakési zábavy či show. Hlasatelé a moderátoři si stále častěji povídají s jinými hlasateli a moderátory – vystačí si sami sobě. My se na to máme pasivně dívat a v zásadě vše bezmyšlenkovitě akceptovat, nebo poslušně komentovat přes jejich Facebook či jiné sociální sítě. Tudy cesta nevede. Vytrácí se rozbor, pochopení, vysvětlení a odborné posouzení stále složitějšího světa.    

Nejen na internetu nebo ve světě sociálních sítí se stává stále častěji, že politická hnutí nebo politické strany vedou ostrý boj jen o výkon politiky (vnější efekty). Ne o smysl politiky. Ostatně srovnáme-li volební programy, nutně dojdeme k závěru, že všichni chtějí totéž a liší se maximálně v nástrojích, které by při dosažení cílů preferovali.