Oblíbený sloupek byla tehdy Černá kronika, stručný přehled tragických zpráv. Dnes je to opačně. Sotva rozsah jednoho sloupku jsou zprávy zajímavé, zbytek médií tvoří černá kronika.

Nevím, kde se vzala móda, lidi neustále strašit. Nejsou to jenom novináři. Je to drtivá většina různých finančních a ekonomických analytiků, jsou to bohužel i politici. Zprávy z parlamentu jakoby soutěží o horší předpovědi z hlediska jak projednávaných návrhů zákonů, tak i samotného jednání.

Nechápu, proč se tvůrci volebních kampaní předhánějí v tragice svých premis dalšího vývoje. Normální člověk přece nebude volit špatnou perspektivu. Lidé potřebují naději. Právě politici by jim ji měli poskytovat. Jestliže ji neposkytují, svědčí to jenom o tom, že buď ji sami ve své politické práci nevidí, nebo že svou úlohu nezvládají tak, aby dokázali přispět k vytvoření úspěšnější, radostnější společnosti. Připadá mi to jako rezignace na hodnoty, kterými jsme se včera ještě oháněli.        

Program, udržovat lidi v nejistotě, je špatný. Může být výhodný snad jenom pro propagaci životního pojištění. Nebo jsou snad i jiné oblasti, které z nejistoty druhých profitují?