Nezbývalo nic jiného, než rozhlas nebo televizi vypnout. Po změně režimu jsem věřil, že takové mytí mozků se už nemůže nikdy opakovat. Chyba lávky! Od počátku adventu jsem měl čím dál silnější pocit, že se odehrává ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi Měsíc česko-vatikánské lásky.

Od samého rána do pozdní noci slyšíte koledy, vánoční písně, oratoria, adventní koncerty, v pořadech o lidovém umění stavíte betlémy, pečete vánoční cukroví, připravujete vánoční rybu na tisíc způsobů, vybíráte vánoční stromeček, dostáváte desítky rad, jak se o něj starat. Soutěžně i nesoutěžně se neustále omílají zážitky z nejkrásnějších Vánoc, z nejkrásnějších dárků. Kam se hrabe někdejší měsíc přátelství!

Tehdy jste se mohli záplavě tendenční hudby vyhnout. Zaprvé neběžela pořád, zadruhé se dala vypnout. Dnes tu možnost nemáte. Jedině že byste přestali nakupovat a vycházet z domu. Protože v nákupních střediscích a obchodech slyšíte tytéž písně na nekonečných smyčkách. Aby toho nebylo málo, téměř na každém náměstí je nějaký vánoční strom a zase zní tatáž hudba.