Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční, to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?

Býváme rádi, když můžeme nacházet jednoduchá řešení. V tomto případě je to zcela jednoduché. Jsou prostě špatně vychovaní. Jenomže kdo je vychovával? Respektive kdo je špatně vychoval? Dnešní střední generace. Zřejmě své výchovné úkoly nezvládla. Jejich rodiče je asi nenaučili vychovávat děti. Kdo byli ti rodiče? Dnešní staří. Ti, kteří si nejčastěji stěžují.

Takovou polemikou se tedy daleko nedostaneme.

Jedna naše zkušenost je ale mimo jakékoli pochyby a polemiky. Nejlepším výchovným prostředkem je dobrý příklad. Jenomže v tom je právě kámen úrazu. Oni se leckteří z těch starších generací nechovají o nic lépe, než ti mladí. Všimněte si, prosím, jak málo starších nebo i velmi starých nahlas a zřetelně poděkuje za nabízené místo k sezení. Proč by děkovali? Je to přece jejich právo, vysloužené věkem.